Během svého vystoupení v Polsku minulý víkend (na Cieszanów Rock Festivalu) Dubioza kolektiv převzali cenu Złoty Bączek za nejlepší vystoupení zahraničního umělce na festivalu Pol’and’Rock 2018 (dříve Przystanek Woodstock). Gratulujeme!!!
[/trim]
Možná jste už zachytili zprávu o znovuzrození Nylon Jail. Kapela, která zazářila na české scéně v letech 2012-2014 a stejně rychle zmizela v roce 2015, se po dvou letech vrací s video singly, uvádějícími nové album, které vyjde na jaře 2018. A ve stejnou dobu Nylon Jail začnou taky znovu živě vystupovat.
Je nám velkým potěšením, že můžeme být u toho a otevíráme booking koncertů Nylon Jail pro rok 2018.
Rozhovory a odkazy:
- Nylon Jail vstávají z mrtvých, Fullmoonzine
- Doba fyzických nosičů je pryč, desku vydáváme po klipech, Frontman
- www.nylonjail.org
Garážový rock a blues z Libanonu? Že jste nikdy o ničem podobném neslyšeli? Tak si nenechejte ujít příležitost vidět a slyšet The Wanton Bishops. Kapela má za sebou několik amerických turné, předskakovala The Who, Guns N‘ Roses a Lana Del Rey, vloni se objevila v Evropě na festivalech jako Glastonbury nebo Nova Rock a 9. dubna v pražském Café V lese odehraje svou českou premiéru.
The Wanton Bishops jsou zhmotněním vize jednoho eklektického muže. Nader Mansour představuje svým způsobem kulturní anomálii. Narodil se a vyrůstal v Beirútu a jako sólový zpěvák je ztělesněním kvílejícího bluesmana. Ale jak říkal Muddy Waters, „the blues had a baby and they named it rock’n’roll.“ Vedle delta blues a rock’n’rollu Nadera formovala také kultura 60‘let, beatnická literatura a psychedelie The Doors a Velvet Underground, rock Jimiho Hendrixe a Led Zeppelin, ale také tarab, extatická, emocionální transformace, přítomná v arabské hudbě. K Naderovi se brzy připojil jeho parťák a kytarista–anglofil Eddy Ghossein, známý svou vášní pro klasický i současný britský zvuk a harmonie. S jeho nepřehlédnutelným podílem a pod vedením libanonského undergroundového producenta Fadi Tabbala vykročily Naderovy písně z delty Mississippi a libanonských hor do ulic velkoměstského blues a moderního rocku, hudební krajiny obývané kapelami jako The Black Keys nebo The White Stripes. Hudba The Wanton Bishops ale vydává vlastní nezaměnitelný pach exotického zvířete z daleké země. Útočí na vás kvílením foukací harmoniky, skřeky mrouskajícího se kocoura, meditativními arabskými mawwals a nakažlivě šlapajícími riffy garážových kytar.
První album The Wanton Bishops „Sleep With The Lights On“ vyhrálo všechny možné libanonské ceny, posbíralo pochvalné mezinárodní recenze a vystřelilo kapelu do světa. Současné turné podporuje jejich nové EP Nowhere Everywhere, na kterém, podle Naderových slov, kapela napojuje svůj blues-rock‘n‘roll na elekronicko-blízkovýchodní dálnici. „Dostáváme se k podstatě hudby, kterou chceme tvořit a ta je děsivě zmatená, stejně jako naše vlastní identita libanonských rockerů, žijících v Bejrútu, nesmrtelné kulturní křižovatce.“
*************************************
INFO
THE WANTON BISHOPS /LBN
9.4. 2017 20:00
Café V lese, Krymská 12, Praha 10
www.thewantonbishops.com
https://www.facebook.com/thewantonbishops
https://www.facebook.com/events/1872423926375434/
Video
https://youtu.be/KwV5LfxFMxU
https://youtu.be/EO7AvrV0ju8
https://youtu.be/HJInuJyFn04
Terne Čhave jsou považováni za jednu z nejstarších, ale také nejúspěšnějších českých romských skupin. Doma hráli na všech velkých a kupě malých festivalů a projeli také velkou část Evropy, od Polska, Slovenska a Maďarska přes Itálii, Španělsko, Francii, Benelux, Německo až po Anglii a Skotsko.
Terne Čhave představují na české i evropské hudební scéně jedinečný fenomén. Již od svých počátků, které sahají do 80. let, se drží romských kořenů, ale jako jedna z mála (původně) romských kapel se nespokojují s nekonečnými variacemi na klasický romský folklór. Potřeba hledání výrazu, který by odrážel nejen hudební zkušenost jednotlivých muzikantů, ale i osobní pohled na svět, vede k tomu, že se v jejich hudbě objevují prvky mnoha různých stylů (funk, soul, rock, folk, ska, blues, jazz, world music…) nebo energie ulice.
Možná vás napadlo, co je to vlastně ta „romská hudba“? Cymbál, husle a brača? To už ale dávno neplatí… Romové byli odjakživa hudební všežravci a dokázali si přizpůsobit hudbu jakékoli země a doby, ve které žili, k obrazu svému. Stejně tak se i Terne Čhave zmocnili nástrojů dnešních rockových kapel a spojili jejich potenciál se svou pověstnou energií. Jejich romství se projevuje v osobitých melodiích a zejména v romských textech, ve kterých zpívají o místě dnešních Romů (a vlastně všech lidí) v neustále se měnícím světě, o hledání vlastní cesty a identity, ale i o tématech, jako jsou peníze, práce a jídlo (halušky). Inspiraci čerpají z vlastních zkušeností a příběhů, díky čemuž jsou texty autentické, bez ohraných klišé nebo patosu. Kapela sama si ale se svým stylem moc hlavu neláme a ani vám na podobné úvahy nezbude čas, většina skladeb se totiž odehrává v ďábelském tempu. Pokud byste ale samou zvědavostí nemohli usnout, prozradíme vám, že tohle je skutečný cikánský rock’n’roll alias ROM’N’ROLL!!!
Co si z hudby Terne Čhave odnesete, je zcela na vás. 9 z 10 psychologů ale garantuje, že tento příval pozitivní energie a emocí je tím nejlepším lékem na deprese. Vždyť na co by nám byly problémy, kdybychom se z nich nemohli vyzpívat a vytancovat?!
PRESS
Rozhovor: Terne Čhave inspiroval vítr i životní zlomy. Co píseň, to story (iDNES, 2019)
Dokument/video: Terne čhave: Jeunnes Hommes (TV5 France, 2019)
Rozhovor: Interview pro TV5 France (2018)
Recenze: Terne Čhave, Balvaj (Radio Proglas, 2018)
Recenze: Hudba Terne Čhave zažene i smrtku (Novinky.cz, 2018)
Rozhovor: Jak se vám líbí (Hudební rozhovory.cz, 2015)
Rozhovor: Lidi nás vyhecují k lepšímu výkonu (Radio Proglas, 2010)
Rozhovor: Jsme schopni zaujmout od prvních tónů (Folk.cz, 2010)
Rozhovor: Česko je větší dupárna (Deník.cz, 2009)
[/trim]
Bylo nebylo, před dávnými lety (2003), v pochybném koutě světa a zemi zvané Bosna a Hercegovina se parta kamarádů rozhodla založit kapelu. Nebyla to ale obyčejná kapela, protože oni ji rozhodně nezakládali za obyčejných okolností. Pravda, vedle místních balkánských ingrediencí se v jejich hudbě objevily i globální vlivy celého světa: ska, punk, reggae, dub, elektronika, hip-hop. Ale nefungoval tam žádný hudební byznys, nebyly téměř žádné koncerty, žádný prostor pro kulturní ani politické vyjádření mladých lidí. Ve skutečnosti se celý region zmítal v hluboké morální krizi a poválečné ekonomické stagnaci. Z tohoto marasmu se zrodili DUBIOZA KOLEKTIV. Nikoli ovšem potichu, ale kopali kolem sebe a křičeli, vynášeli na světlo tabuizovaná a přehlížená témata a důrazně si vynutili pozornost. Tak vznikl fenomén, který od té doby oslovil statisíce lidí na celém světě a dodnes neztratil ani píď ze své síly a údernosti.
První eponymní album „Dubioza Kolektiv“ z roku 2004 prolomilo svým entuziasmem poválečnou bosenskou letargii, druhé CD „Dubnamite“ už pověst kapely přeneslo přes hranice domoviny. V roce 2008 album „Firma Illegal“, tvrdě se vymezující proti nacionalistickému establishmentu, oslovilo už celý Balkán, podobně jako tvrdý střet s ultrakapitalistickým showbyznysem na albu „5 do 12“, které Dubioza Kolektiv dali k volnému stažení na svoji stránku dubioza.org. Zhruba v tomto čase si stále populárnější balkánské party všiml Bill Gould z Faith No More, na jehož labelu Koolarrow records vyšlo páté album „Wild Wild East“, které Dubioza Kolektiv definitivně usadilo na mezinárodní scénu. Následovala další alba „Apsurdistan“ a „Pjesmice za djecu i odrasle“ v rodné bosenštině a anglicky zpívané „Happy Machine“ a veleúspěšné singly „Kažu“, „Free.mp3“ a „No Escape (from Balkan)“. Na těchto nahrávkách se spolupodílela taková jména, jako Manu Chao, Benji Webbe ze Skindred, katalánští La Pegatina, pundžábský zpěvák BEE2, makedonský trumpetista Džambo Agušev a další. Zatím posledními zářezy je album #fakenews, se znovu hostujícím Manu Chao, Earl Sixteenem z Dreadzone, Soviet Suprem nebo mexickými Los de Abajo (vyšlo v lednu 2020) a další v bosenštině nazpívané album „Agrikultura“ (2022).
Desítky miliónů shlédnutí na sítích, sólo koncerty v desetitisícových balkánských arénách v Záhřebu, Bělehradě, Lublani, Pule, Rijece, Splitu, Sarajevu nebo Sofii, vyprodané koncerty v USA, Kanadě a napříč Evropou, od Londýna, Dublinu či Osla přes Amsterdam, Berlín, Prahu, Budapešť, Vídeň až po Madrid. Také úspěšné sety na velkých festivalech, včetně Glastonbury, Roskilde, Lollapalooza, Boomtown Fair, Sziget a mnoha dalších. Rekord v návštěvnosti na Fusion Stage Exit festivalu a vystoupení před půlmiliónem fanoušků na Pol’and’Rock festivalu, kteří jim v roce 2018 v hlasování publika přiřkli cenu Złoty Bączek za nejlepší zahraniční koncertní set. Jejich koncertní aktivita bere dech, ročně odehrají zruba 100 koncertů. To je stručná bilance kapely za posledních pár let.
Dubioza Kolektiv se během let stali největší balkánskou a pravděpodobně i východoevropskou kapelou současnosti. Důvody jejich oblíbenosti jsou nasnadě: jak ukazuje historie kapely, tihle hoši se nezastaví, dokud nedosáhnou svého. Pokud hledáte mačistické siláky, motivované penězi a vlastním egem, tak ty tady nenajdete. Dubioza Kolektiv nejsou žádné nablýskané MTV gansta-rap hvězdy, hrající si na drsné hochy a placené z reklam na poslední módu. Zato můžete čekat kapelu, jejíž život a hudbu formovaly válečné zkušenosti, které ale dokázala přetavit do pozitivního poselství, z něhož na vás dýchne závan čerstvého vzduchu. Kapelu, která zní jako žádná jiná na současné scéně. A pokud jste otevření novým zkušenostem, jejich přístup k životu může změnit i ten váš.
DISKOGRAFIE
2004 Dubioza kolektiv / Gramofon Rec.
2004 EP Open Wide / Gramofon Rec.
2006 Dubnamite / Gramofon Rec.
2007 Unpopular Singles / Gramofon Rec.
2008 Firma Ilegal / EKIPA / Menart / PGPRTS
2010 5 do12 / Menart
2011 Wild Wild East / Koolarrow Rec.
2013 Apsurdistan / Password Prod.
2015 Happy Machine EP / Password Prod.
2016 Happy Machine / Koolarrow Rec.
2017 Pjesmice za djecu i odrasle
2020 #fakenews / Menart
2022 Agrikultura
PRESS
Dubioza kolektiv: stále stejné zprávy (FullMoon Magazine #64, 08/2016)
[/trim]
„Savage sings like salvation depends on it – though not hers.“ The Guardian
„Savage is a hypnotiser, she’s got me and she’ll get you.” 5/5 – The Herald Sun
„country punk’n’roll coming out of the blackness with more power than the wind.“
Rolling Stone
Cash Savage and The Last Drinks je šestihlavé hudební monstrum z australského Melbourne. Kapela, vyhlášená po nejlepších klubech Austrálie svými nespoutanými koncerty, hypnotizuje publikum nezaměnitelnou směsí zhýralého blues, alternativní country, garážového rock’n’rollu a odzbrojující otevřeností svých textů. Frontwoman kapely, zpěvačka, skladatelka, trenérka fotbalového týmu Old Bar Unicorns a vypravěčka strhujících příběhu Cash Savage, která je proslulá svým chraplavým hlasem a nepředvídatelnými vystupy na koncertech, má zjevně hudbu v krvi – věnují se jí všichni její bratři, sestra i matka a její strýc Conway Savage je členem nechvalně známých Bad Seeds Nicka Cavea. Koncerty Cash Savage and The Last Drinks, při kterých publiku rychle stoupá tlak, jsou postaveny na sebezničující upřímnosti jejích textů, hypnotických rytmech a syrovém zvuku skvěle sehrané kapely, evokujícím špatně skrývané vášně a násilí.
Cash Savage and The Last Drinks se na scéně objevili v roce 2011 a rychle si získali místo na předních australských festivalech, jako Meredith Music Festival, Deni Blues, Roots and Wave Rock WA nebo Australian World Music Expo. Cash samotná ale brázdila s kytarou Austrálii již od roku 2009. Pověst kapely ale rychle doletěla i přes oceán a v roce 2015 odehráli Cash Savage and The Last Drinks své první evropské turné, v rámci kterého mj. zahráli s velkým ohlasem i na na Colours of Ostrava.
Extatické vzestupy a zničující pády roku 2015 formovaly “One Of Us“, třetí album Cash Savage. Patří tam její sňatek, evropské turné a ztráta několika blízkých přátel a členů rodiny. Po dlouhém období, kdy na sebe nechala působit tyto emocionální události a psala texty, zamířila Cash Savage do studia, vytočila volume na zesilovači naplno a začala skládat skladby pro nové album. „One Of Us“ produkoval opět Nick Finch z Graveyard Train a vyšlo v červenci 2016 u Mistletone Records. Deska navazuje na kritikou oslavované předchozí album „The Hypnotiser“ a představuje skvělou kolekci stylově zahraného temného blues country, kterým se kapela proslavila.
Na podzimí evropské turné 2018 přivezla kapela nové album „Good Citizens“ , s nímž se dostala ještě mnohem dál. Coby příslušnice LGBT komunity velice citlivě vnímá problematiku manželství stejného pohlaví. Ve skladbě Better Than Them (ZDE) otevřeně popisuje vlastní zkušenosti tohoto druhu. Celé album je věnováno veskrze osobním tématům, potažmo nepřístojnostem a nepokojům, které hýbají současným světem. “I’m thinking violence is the answer,“ říká Cash Savage, které často až nepříjemné reflexe moderní společnosti nezabránily v tom, aby novou desku naplnila až po okraj výraznými hity, a její The Last Drinks je podtrhli fantasticky sevřeným hudebním doprovodem.
V roce 2020 kapela plánovala další evropské turné, celosvětová koronavirová krize ale změnila její plány a turné bylo několikrát odloženo. Nicméně v době totálního lockdownu a streamovaných koncertů natočila živé album „Live At Hamer Hall“, které zachycuje živelnost a nespoutanost kapely v této podivné době, na koncertu bez publika.
PRESS
„But it’s live that Savage and her Last Drinks come into their own. This was one hell of a powerful, confident and intense show.“ FBi Radio
„…korunu tomu všemu nasadila Cash Savage s kapelou The Last Drinks. V případě téhle australské dračice se pořadatelé s popisem v průvodci nesekli a v jejím hlasu jsme našli pokušení i vykoupení. Drsná Australanka působila jako protiklad křehké krásky St. Vincent, přesto je jedno spojovalo: fantastická hudba, i když zcela jiného žánru.“ Svrap.cz/Colours 2015
„Opět nadchla Drive Stage – především trojice koncertů Cash Savage and The Last Drinks, Electro DeLuxe a Heymoonshaker.“ Ostravan.cz/Colours 2015
„Zkrátka, velkej zážitek.“ Bluesmusic.cz
[/trim]