[trim length="250"]

FlookNezapomenutelné příběhy beze slov

Text: Jiří Moravčík

Návrat kultovní anglo-irské skupiny Flook po čtrnácti letech má doslova nádech senzace. Vynikající album Ancorastíhané oslavnými recenzemi bylo bez dlouhých řečí v prestižní anketě BBC Radio 2 Folk Awards nominováno na nahrávku roku 2019 a kvarteto na bouřlivých koncertech znovu potvrzuje dávné upozornění magazínu fRoots: „Připravte se na subtilní oheň, hráčský důvtip a rytmickou sílu. Ti báječní lidé na vás z rohu hojnosti vylijí tolik velebného muzikantství, až se z toho málem zalknete.“ Čtveřice vystoupí po třinácti letech v Čechách, fanoušci z celé republiky míří 12. listopadu do pražského Rock Café.

Návrat v takovém stylu nebude pro příznivce Flook asi žádné překvapení, natolik jedinečná skupina předhonila kdysi dobu, nicméně i ti nejvěrnější začali v uplynulých letech spíš vzpomínat než předpokládat, že ji ještě někdy spatří či uslyší z nahrávky. Nedoufali ani pamětníci explozivního pražského koncertu z roku 2006, kdy Flook lidem nadobro vymazali z hlavy poslední zbytky otravné new age keltománie.

Rozrazit dveře, jako by je zavřeli teprve včera, nebylo pro Flook příliš složité. Jejich přetrvávající úspěch pramení ze zcela intuitivního napojení čtyř brilantních instrumentalistů s nezměrnou fantazií, kterým na sebe prostě stačí kývnout, začít hrát a neustále na sebe reagovat, důvěřovat si, mít nezpochybnitelnou víru v sebe navzájem.

„Dávám dobrý pozor, jak se ostatní tváří, vnímám, co si myslí, a pokud vidím záblesk zájmu, pak je vše v pořádku a začínám ztrácet zábrany, “vysvětlila flétnistka a akordeonistka Sarah Allen. Spolu s Edem Boydem (kytara, buzuki, klavír), Brianem Finneganem (tin whistle, flétna) a bodhranistou John Joe Kellym patří mezi nejvýraznější hráče irské a britské moderní tradiční scény. Sami za sebe i s jinými: Sarah mimo jiné dlouho hrála s The Waterboys, Ed je zároveň členem famózní skupiny Lúnasa, Brian vydává pozlacené sólové desky a John Joe zůstává tím, čím byl vždy: pravděpodobně nejlepším světovým hráčem na bodhrán. Jak říká Ed: „Kdo potřebuje bicí soupravu, když má Johna?“

V erbu mají Flook vášeň a dovednost. Nakládají s druhem horečné energie a ustavičně zdokonalovaným aranžérským citem pro komunikaci mezi nástroji a jejich vzájemné ovlivňování. I při pověstné pekelné rychlosti vnímáte u Flook požitkářské pohrávání si se silnými melodiemi, jejich intuici pro prchavou lyričnost, vracející se v mnoha ozvěnách. Nepotřebují hlasy ani slova a přesto vyprávějí nezapomenutelné příběhy. Irskou tradiční hudbu berou Flook jako neuzavřený prostor, v němž s neúnavným důvtipem novátorsky mísí dávné dědictví s moderním rozhledem a přesahy do Bretaně, Středomoří nebo jazzu.

Flook určitě poznáte na první poslech: dvě flétny, navíc každá z jiného hudebního žánru, dávají skupině punc naprosté originality. Začínala jsem s klasickou flétnou a hrála hlavně na příčnou flétnu a altovku, nevycházím z prostředí tradiční hudby. S klasickou hudbou jsem sekla, když jsem se dostala k jazzu. Začala jsem znovu improvizovat a cítila se k tradové scéně přitahována, i když o sobě stále nemluvím jako o tradové hudebnici. Jsem takový podivný hybrid,” tvrdí o sobě Sarah.

Po celou dobu dvacetiletého příběhu, do kterého zpočátku patřil také flétnista Michael McGoldrick, připomíná kvartet žraloka – nadobro se zastavit, zemře. Ani během několikaleté hibernace, ukončené nesmlouvaným voláním fanoušků po návratu, Sarah aspol. nelenili: věnovali se vlastním projektům a přemýšlení o budoucnosti. Název nového alba Ancora z latiny překládáme jako kotvu; znamená ale také naději a nejvíc se podle Eda vztahuje k citátu Michelangela, který v sedmaosmdesáti letech prohlásil:“ancora imparo” – tedy stále se učím. Jak příznačné pro Flook! Vždyť jim by stačilo jen pokračovat, navázat na předešlé úspěchy, jet na jistotu. Jenomže to by nebyli oni – kapela neustále čelící dalším výzvám. Většinu skladeb složila Sarah s Brianem, nerozpakovali se však vypůjčovat a inovativně se napojit na melodie současných hvězd: irského dudáka Jarlatha Hendersona nebo fenomenální houslistky Zoë Conway.

Na zdání, že Flook se dokážou pouze odpočítat a vyrazit do irského trance zapomeňte: nadále ohromují složitě aranžovanou a propracovanou, s bohatým doprovodem netradičních nástrojů vyšperkovanou hudbou, bez soucitu s tradicionalismem. Posloucháme sakra moderní ozvěnu tradic a věrohodně obhájenou nutnost nezastavit se – ano, jak ten žralok. Nemůžeme ani opomenout exkluzivní hosty alba Ancora, kdy co jméno, to rána do stolu: Phil Cunningham (klavír), Amadou Diagne (perkuse), Philip Henry (lap steel guitar), Trevor Hutchinson (kontrabas), Matthias Loibner (hurdy-gurdy), Patsy Reid (cello, viola) nebo Mark Tucker (theremin).

I bez nich si listopadový koncert Flook nenechte ujít – byli byste sami proti sobě. A přišli o možnost zažít „čtyři skvělé hudebníky a čtyřnásobně skvělou hudbu”.

[/trim]
[trim length="250"]

Během svého vystoupení v Polsku minulý víkend (na Cieszanów Rock Festivalu) Dubioza kolektiv převzali cenu Złoty Bączek za nejlepší vystoupení zahraničního umělce na festivalu Pol’and’Rock 2018 (dříve Przystanek Woodstock). Gratulujeme!!!

[/trim]
[trim length="250"]

V úterý 26.2. pokřtili Zabelov Group v pražském NoDu své stále ještě čerstvé album “EG” (Minority Records 2018). Nechyběli hosté, kteří hrají také na studiové nahrávce – Floex, který, kromě hostování na desce kapele také udělal remix, kontrabasista Jaromír Honzák a operní zpěvačka Varine Mkrtchyan. A TADY je pár fotek z koncertu od Olgy Staňkové, děkujeme.

 

[/trim]
[trim length="250"]

V pravidelném komiksu magazínu UNI ztvárňuje výtvarník a hudebník Richard Fischer vždy jeden song, který mu v poslední době učaroval.
“V tomto komiksu se nic nestane, stejně jako v týhle skladbě. Cash Savage and The Last Drinks  stačily tři akordy,  jeden rytmus a jeden pohled, aby mi bezpečně zvedla chlupy na rukou”, říká Fischer.

Kulrurní magazín UNI –  Já to slyšel

[/trim]
[trim length="250"]

Zabelov Group odehráli na festivalu MENT v Lublani nádherný koncert, jejich skladba “Na krev” získala během listening session nadšené ohlasy zahraničních hudebních profesionálů a nyní se navíc objevili mezi 12 nejlepšími koncerty festivalu podle anglického novináře Doma Gourlaye v magazínu Gigwise. Děkujeme!

GIGWISE: 12 Best sets from MENT Festival

 

[/trim]
[trim length="250"]

Jako už každoročně, i letos připravujeme program pro festival Colour Meeting v Poličce, máte se na co těšit, rezervujete si termín 26. – 27. července! Program budeme postupně zveřejňovat na facebooku, instagramu a www.colourmeeting.cz.

[/trim]
[trim length="250"]

Šťastný a veselý Nový rok 2019 a spoustu zábavy s umělci, které zastupujeme.

[/trim]
[trim length="250"]

‘Pack Animals’ je druhý singl z nového alba Cash Savage and The Last Drinks’  s názvem “Good Citizens”.

“Here comes the man in the room
Looks like he wants my attention…”

The lyrics paint a dismal picture of an all-too-familiar scenario for female musicians being mansplained after the show. “Pack Animals is dedicated to all the men that have offered me unsolicited advice over the years”, Cash Savage says with a wry grin. Over the past 6 years, the phenomenon of men approaching the women of the Last Drinks with advice prefaced by “The gig was great, but…” has become a running joke that’s not funny anymore for Cash Savage and her bandmates. “I’ve been told the dumbest shit”, Cash recalls. Examples: “You play guitar too rhythmically, let the drums do the work” or “You should put more waltzes in your set”. Dumb, yes — but not harmless. “The givers of the opinions will eventually become offended and sometimes aggressive”, Cash warns, “if you don’t hear them out.” “‘Pack Animals” calls out this behaviour as a manifestation of toxic masculinity and how it affects everyone, regardless of gender.

“We have all had moments in our lives where we’ve had to placate a man who is on the verge of becoming aggressive,” Cash notes. “It’s not fun for anyone. I look forward to a time when shit behaviour is called out before it gets to that point.”

The song’s refrain “Everything’s fine, everything’s gonna be great” carries a heartfelt belief that a new day is dawning. “Some people are resisting this undercurrent of change because they feel threatened by it”, Cash observes, “but I mean it when I say that the change is going to be for the better. I hope we’re on our way there.”

‘Pack Animals’ follows searing single ‘Better Than That’, which Double J named Best New Music, noting: “Some songs just hit that little bit harder… The marriage equality survey hurt a lot of people in the LGBTQI community deeply, and Cash Savage was one of those people. In ‘Better Than That’, the first single from the forthcoming Cash Savage & The Last Drinks album Good Citizens, she tells us how. And she does it with such strength and vulnerability that it’ll take a cold heart not to appreciate it…. It’s stark, simple and something that everyone should hear, regardless of your politics.”

[/trim]
[trim length="250"]

Dubioza kolektiv vydali novou skladbu a video z připravovaného nového alba, které vyjde na jaře 2019. Wild Wild East je živé koncertní video, které bylo natočeno během jejich vystoupení ne festivalu Boomtown Fair v Anglii v letošním roce. Kapela je aktuálně právě teď na turné v Anglii.

 

[/trim]
[trim length="250"]

Server Lidovky.cz dnes uvedl premiéru nového videa Zabelov Group od režiséra Pavla Prokopiče. „Na krev má původ v hudbě, kterou jsme před třemi lety doprovázeli na Letní filmové škole v Uherském Hradišti Hitchcockův němý film Ring (Světový šampion). Spojení naší hudby s filmovým materiálem má pro nás zvláštní kouzlo. I proto jsme k natáčení skladby pozvali vzácné hosty – vynikající sopranistku Varine Mkrtchyan a kontrabasistu Jaromíra Honzáka. Ti vedou jakýsi dialog, abychom nakonec došli ke společnému hudebnímu manifestu v extatickém finále,“ popisuje vznik kompozice Jan Šikl.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/kultura/video-premiera-zabelov-group.A181106_190344_ln_kultura_bez

[/trim]