[trim length="250"]

RHYECE O’NEILL je písničkář, básník a spisovatel, který se narodil v South Gippsland v australské Victorii. Sólově nebo se svou kapelou vystupoval po a barech a sálech v celém australském vnitrozemí i ve městech na pobřeží a absolvoval turné nebo vystoupení s kapelami The Beasts of Bourbon, The Ape, The Brian Jonestown Massacre, Spencer P. Jones a dalšími. Jeho hudba je směsí pouštního blues, garážového rock & rollu, outlaw country a psychedelie a mezi svými vzory jmenuje Iggyho Popa, Rowlanda S. Howarda, Einstürzende Neubauten, The Bad Seeds, Stanforda Clarkea, W. H. Audena, Arthura Rimbauda, PJ Harvey, Sylvii Plath, Patti Smith, Henryho Millera, Townese Van Zandta, Dostojevského, Lightnin’ Hopkinse, Johna Lee Hookera a Boba Dylana.

O’Neillovým řemeslem je především psané slovo. V roce 2017 shromáždil svou poezii a písně na své první album Übermensch Blues. Coby plodný básník, prozaik a písničkář dokončil několik románů, z nichž “Run To The Dust” vychází z jeho zkušeností odborového předáka, který vedl pracovní spor při práci na obrovském stavebním projektu v poušti. V té době také vznikla velká část jeho druhého alba Death of a Gringo. Na kontě má také svou první sbírku básní “The Condition Report 45”.

V roce 2018 vydal se svou bývalou kapelou The Narodniks album Death of a Gringo u francouzského vydavatelství Beast Records. Po vydání tohoto alba se kapela vydala na evropské turné, během kterého odehrála více než 41 koncertů po celém kontinentu, včetně tří vystoupení na legendárním festivalu Binic Blues ve Francii. Během pobytu v České republice nahrávali ve studiu Sono Records s Milanem Cimfem, který mj. spolupracoval s Davidem Bowiem, Lou Reedem a Krisem Kristoffersonem. Z této spolupráce, částečně na dálku, vzniklo v roce 2019 prorocké album Los Diablos, zatímco mezitím doma v Austrálii natočil s Hannah Jane akustické album Junk In The Valley.

V červenci 2019 v melbournském Cactus Room vzdal Rhyece O’Neill hold australské kultovní filmové klasice Wake in Fright. Se svou kapelou provedl živý originální soundtrack, který šokoval a nadchl vyprodaný sál. Gotická bluesová kytara, hybná basa a téměř psychotické boogie bicí vytvořily ohromující doprovod pro dialogy a téma filmu.

Zkraje roku 2021 prožil ve snu vizi, sbalil si věci do auta a vyrazil ještě té noci pryč z rodné Victorie, která již byla uprostřed pandemie uzavřena. Od té doby více než půl roku cestoval a žil v lesích a buši východního pobřeží Austrálie, od svého domova v Jižním Gippslandu až po větrné pobřeží Cooktownu v dalekém severním Queenslandu. Po návratu se usadil v Brisbane, kde založil novou kapelu, protože jeho původní spoluhráči uvízli v Melbourne.

PRESS

“Think Nick Cave & The Bad Seeds meets the old school sounds of The Veils meets Mark Lanegan… Filled with tension and drunken swagger with a deliciously complementing haunting violin: Australian singer songwriter Rhyece O’Neill impresses us with “The Fire in You.” Gobsmag.nl 

“Ubermensch Blues” grabs you first time and you’ll be returning over and over. It’s a sound investment, if not essential. i94bar.com

Christmas, Jesus, and modern visions of hell: we chat with Rhyece O’Neill, Happy Mag


[/trim]
[trim length="250"]

Frankie & The Deadbeats (v překladu budižkničemové, ztroskotanci nebo všiváci), je spolčení mužů pochybné reputace, jako hudební skupina však míří vysoko. Ze zaplivaných lokálů, kde nahlas a v potu tváře hráli punk a rock’n’roll, totiž už níž ani mířit nelze. Nyní ale vyslechli volání svého srdce a s muzikou, která jim koluje v krvi už od dětství, prožitého u táboráků, hodlají dobýt srdce posluchačů Country Rádia, stejně jako přesvědčit posluchače všech ostatních rádií, že country není žádná Popelka a klobouky, košile a koňáky jsou prostě cool. Frankie & The Deadbeats ale také věří, že country hudba je tady pro všechny, nehledě na barvu kůže nebo sexuální orientaci. Prostěradla patří na postel, ne na hlavu.

Ačkoli jsou Frankie & The Deadbeats čerstvou novinkou na české scéně (kapela vznikla v srpnu 2020), jednotliví muzikanti mají za sebou pohnutou historii v kapelách jako Hanba, Prague Conspiracy, Unholy Preachers, TiNG, Inverta Storca a dalších. V dubnu 2021 vydali na platformě Bandcamp svůj první singl “Let It Rain” a v červenci další singl/video “Cowboys & Dreamers”.  Album “The Shining” vyšlo 1. září 2021 u vydavatelství Pushteek Rec. (poslechněte si ZDE). Svůj první veřejný koncert kapela odehrála 30.července 2021 a podle reakcí zúčastněných se máte na co těšit. Na shledanou v Nashvillu!

Sestava:
František Knuth – zpěv, akustická kytara
Jakub Siňor – elektrická kytara
Miller Harrison – pedal steel kytara
Štěpán Kouba – baskytara
Martin Slezák – bicí

PRESS

Rozhovor: Frankie & The Deadbeats jsou jednoznačně city cowboys (Frontman.cz 2021)

Profil: V duši poušť a hodně country (Headliner, 2021)

Podcast: O čem sní městští kovbojové? (Radio Wave, 2021)

Rozhovor: Málokteré české country je tak cool jako Frankie & The Deadbeats (Frontman.cz, 2021)

Recenze: Zasnění kovbojové Frankie & The Deadbeats debutují výraznou deskou “The Shining” (Musicserver, 2021)


[/trim]
[trim length="250"]

Kytara, ukulele, folk, blues, tango, americana a dolce vita, tak zní ve zkratce italské duo Ilaria Graziano & Francesco Forni. Své písně zpívají anglicky, francouzsky, španělsky a přirozeně také v italštině. Na jejich nezapomenutelných koncertech se cítíte jako na cestě, spojující Mexiko,Texas a Argentinu s jejich rodnou Neapolí. I když je občas někdo přirovnává k dvojicím jako Snakefarm, The White Stripes, Gillian Welch a David Rawlings nebo Isobel Campbell s Markem Laneganem, Ilaria a Francesco mají svůj vlastní hudební recept, postavený na jednoduchých ingrediencích – výrazných hlasech a akustických nástrojích. Oba dva mají kořeny u divadla a filmu a na kontě nespočet spoluprací s umělci jako Yoko Kanno, Marianne Faithfull, Roberto Saviano nebo Paolo Sorrentino. Ve spojení s jejich spagetti-westernovými hudebními výlety nelze nevzpomenout na velkou tradici italských filmových skladatelů jako jsou Ennio Morricone, Nicola Piovani, Riz Ortolani a dalších. Není divu, že dramatická nálada některých jejich písní mnohdy filmový soundtrack připomíná.

Na svém posledním albu „Twinkle Twinkle”se inspirovali svými cestami a univerzálními zážitky v čase a prostoru, které ovlivňují naše emoce a rozhodnutí. Název alba odkazuje k nejjednodušší, ale věčné melodii a představuje zvláštní jiskru, odlišnou pro každého z nás. Hvězdu, která nám svítí v noci a ukazuje nám směr v jakémkoli zmatku, mlze, v temnotě.


[/trim]
[trim length="250"]

Vypadá to, že písně Toma Waitse se již staly kategorií a žánrem samy o sobě. Důkazem toho je jedna z místních senzací New York City, dámské trio VickiKristinaBarcelona. Ve svém programu The Songs Of Tom Waits  představuje písně Toma Waitse v novém světle, přičemž ctí jejich původní humor a patos. VickiKristinaBarcelona spojují Waitsovy eklektické melodie se svůdnými harmoniemi tří ženských hlasů, vypravěčskými dovednostmi všech tří muzikantek a překvapivými aranžemi.

Jméno kapely je adaptací názvu známého filmu Woody Allena, který je příběhem tří silných žen a jejich komplikovaného vztahu k jednomu muži. Příběhem hravosti, lstivosti a ženské energie, zrcadlícího se i v hudbě VickiKristinaBarcelona.

Rachelle Garniez, Amanda Homi a Terry Radigan jsou všechny ostřílené zpěvačky a muzikantky s vlastní kariérou v odlišných hudebních žánrech. Rachelle je doma na prknech kabaretu, Amanda se pohybuje mezi rytmy celého světa a Terry v žánrech jako americana a roots music. Mezi umělci, se kterými spolupracovaly jsou jména jako Jack White, Jackson Browne, Jane Siberry, Patty Loveless, Dan Penn, Ray La Montaigne nebo Thomas Dolby.

Debutové album Pawn Shop Radio vyšlo 29. května 2020.


Website | Facebook | FB událost

Koupit vstupenku – Goout.cz

 

[/trim]
[trim length="250"]

Tim Eriksen je jeden z nejpozoruhodnějších zpěváků americké „roots music“, který „spojuje kořeny a současnost s punkovou bezprostředností, která vás nechá stát s otevřenými ústy“. Muzikant neobvyklé naléhavosti a vynalézavý multiinstrumentalista, jehož interpretace starých mordýřských balad a “kostelních” harmonií nejstarší americké hudební tradice “Sacred harp” s všudypřítomnými stopami apalačské a irské hudby mu vynesly nadšené ohlasy publika po celém světě. Pravděpodobně jediný člověk, který stál současně na podiu s Doc Watsonem i Kurtem Kobainem.

Pokud si nejste jistí, co byste měli očekávat, třeba si vzpomenete na film Návrat do Cold Mountain s Nicole Kidman a Jude Law v hlavních rolích, kde Tim mj. učil zpívat Nicole Kidman, Elvise Costella and Stinga staré “Shape note” chorály z 19. století. Jeho píseň “I Wish The Wars Were All Over” si vybrala Joan Baez jako svoji poslední nahrávku. Kromě výše zmíněných spolupracoval např. s Jackem Whitem, Ralphem Stanleym, Stevem Reichem, Stevem Albinim, Joe Boydem, T Bone Burnettem a Alison Kraus.

Tim Eriksen si vydobyl ostruhy hraním v notoricky známém newyorském klubu CBGB s legendárními hardcore punkovými Cordelia’s Dad. Získal univerzitní titul v klasické indické hudbě v jižní Indii (veena a hlas), zatímco se po celou dobu neustále zabýval severními kořeny (Northern Roots) stylu Americana, které doloval z archivů místních knihoven a paperbacků pro podomní prodej. Coby původně punkový rebel debutoval na začátku milénia jako sólista v New York Carnegie Hall v symfonické skladbě Evana Chamberse „The Old Burying Ground“. Do New Yorku se vrátil na několik vyprodaných koncertů v jazzovém “hlavním městě světa“, klubu Blue Note, jako zvláštní host světového jazzového inovátora Omara Sosy. Jejich společné album s názvem „Across the Divide“ (Half Note, 2009) bylo 2x nominováno na cenu Latin Grammy.

VSTUPENKY: https://goout.net/cs/koncerty/tim-eriksen/wsyhf/+wovnp/

www.youtube.com/user/batfancy
www.timeriksenmusic.com
www.facebook.com/timeriksenmusic

[/trim]
[trim length="250"]

Možná jste už zachytili zprávu o znovuzrození Nylon Jail. Kapela, která zazářila na české scéně v letech 2012-2014 a stejně rychle zmizela v roce 2015, se po dvou letech vrací s video singly, uvádějícími nové album, které vyjde na jaře 2018. A ve stejnou dobu Nylon Jail začnou taky znovu živě vystupovat.

Je nám velkým potěšením, že můžeme být u toho a otevíráme booking koncertů Nylon Jail pro rok 2018.

Rozhovory a odkazy:

[/trim]
[trim length="250"]

“My favourite Australian band, they have a raw Australian bush sound.” – Brian Ritchie, Violent Femmes

Graveyard Train pocházejí z Melbourne v Austrálii. Původní představa těchto mladíků byla šest barytonů, zpívajících o vlkodlacích, upírech, strašidlech apod. za doprovodu freneticky šlapající country music. Ujetá idea, která ale výborně fungovala a kapele průběžně získávala další a další fanoušky po celém světě.

Co se týče jejich písní, jsou Graveyard Train vypravěči příběhů, kteří si libují v temných a hrůzostrašných místech a posouvají hranice alt-country na neprozkoumaná teritoria. Nyní ale, stejně jako jakýkoli jiný virus, zmutovala hudba Graveyard Train do něčeho mnohem vyvinutějšího, mocnějšího a účinnějšího. Banjo, dobro, bicí a elektrické kytary, stejně jako jejich originální kladivo a řetěz, přenesly intenzitu jejich proslulých živých vystoupení z Austrálie také do Spojených států. Kanady a Evropy.

Zemité country, vyšinutá psychedelie, punk s pěnou u huby a folkové balady… Graveyard Train ale nejsou country kapela. Nejsou ani folková kapela, nejsou punková kapela, nejsou pěvecký sbor a nejsou ani psychedelická kapela. Jsou tohle všechno, ale ještě něco navíc. V podstatě je to kapela jako žádná jiná.


[/trim]
[trim length="250"]

NO Blues jsou jako křižovatka, na které se potkávají folk, blues a arabská hudba. Nesmírné bohatství arabských stupnic tady nenuceně tlachá s úsečnými bluesovými riffy. Ta křižovatka se jmenuje Arabicana.

Arabicana
Slovo „Arabicana“ nenajdete v žádné encyklopedii, kromě spojení s názvem skupiny NO Blues. Kapela tak nazvala svůj unikátní mix americany (folk, blues, country) a arabské hudby. To, co začalo jako pouhý experiment, se stalo pevným hudebním žánrem.

Album Oh Yeah Habibi (2015) – deset let NO Blues a stále “in”.

Když budete pátrat po významu slova “Arabicana” objevíte hudební žánr a jeho “vynálezce” NO Blues. I po deseti letech, co tahle kapela začala experimentovat se spojením tradiční arabské hudby a amerického folk-blues, jejich Arabicana stále představuje naprostý unikát. Na svém posledním albu “Oh Yeah Habibi” tradičně staví most mezi Východem a Západem a spojují břehy Nilu a Mississipi do jedné velké meandrující hudební delty.

I když je to už deset let, co se NO Blues dali dohromady, “Oh Yeah Habibi” zní stále stejně originálně a nově jako jejich debut. Hráč na oud, Haytham Safia k tomu říká: “Vrátili jsme se zpět k podstatě spojení kytary, oudu, kontrabasu a perkusí.” Ale na rozdíl o předchozích alb, tématy nových písní jsou aktuální události našeho světa. Písně jako “Exodus” nebo “The World Keeps Turning” mluví o lidech, hledajících útočiště a “Two Trains” nebo “Gods Move” o záležitostech kolem náboženství. “Došlo nám, že po teroristickém útoku na Charlie Hebdo můžou naše písně mít jinou energii, než jsme původně zamýšleli,” říká basista Anne-Maarten van Heuvelen. “NO Blues od počátku představovali politické prohlášení na hudební rovině a my jsme jej nyní museli následovat i v našich textech.” Kytarista Ad van Meurs ho doplňuje: “Nikdy jsme nebyli přímo polická kapela, to ale neznamená, že se tomu vyhýbáme.”

“Oh Yeah Habibi” je angažovanější než předchozí alba NO Blues a kritiky i publikem oslavovaná Arabicana téhle holandské kapely má světu stále co říct. Všech 12 písní tohoto alba znamená další krok na jejich cestě ke smíření Východu se Západem.

NO Blues jsou:
Ad van Meurs (vocals, guitar),
Haytham Safia (vocals, oud),
Osama Maleegi (percussion),
Anne-Maarten van Heuvelen (vocals, bass),
Ankie Keultjes (vocals, synthesizer).

Historie
V roce 2004 Rob Kramer – umělecký ředitel productiehuis Oost-Nederland – pozval tři virtuózní muzikanty na třídenní session, jehož výsledkem měl být jejich společný koncert. Spontánně vzniklá synergie mezi Anne-Maarten van Heuvelenem (kontrabas), Ad van Meursem (kytara) a Haytham Safiou (arabská loutna oud) nakonec vedla ke stovkám koncertů a několika albům NO Blues. V roce 2007, s příchodem súdánského perkusisty Osamy Maleegi a producentky a zpěvačky Ankie Keultjes, se NO Blues rozrostli na kvintet a v této sestavě od té doby společně koncertují po celé Evropě, ale také např. v Mexiku a arabských zemích.

Diskografie:
Farewell Shalabiye (2005)
Ya Dunya (2007)
Lumen (2009)
Hela Hela (2010)
Kind of NO blues (2013)
Oh Yeah Habibi (2015)


[/trim]
[trim length="250"]

V rámci evropského turné se do ČR vrací australská zpěvačka CASH SAVAGE se svou kapelou. Její loňský koncert na Colours of Ostrava si vysloužil spoustu superlativů a samotná ředitelka Colours, Zlata Holušová, prohlásila, že “…Cash Savage měla úplně jasně jít na velké pódium, suverénně by ho zvládla”.

CASH SAVAGE & THE LAST DRINKS se představí 4. listopadu na festivalu Nouvelle Prague promotérům několika evropských festivalů a poté odehrají ještě několik koncertů v ČR:
4/11 – Praha /CZ, Nouvelle Prague
5/11 – Blatná /CZ, U Datla
8/11 – Berlin / D, Auster Club
9/11 – Jablonec n.Nisou /CZ, Na Rampě
10/11 – Vienna /A, Fluc Club
11/11 – Znojmo /CZ, Na Věčnosti
15/11 – Žďár nad Sázavou, Batyskaf
17/11 – Saint-Germain-En-Laye / F, Le Clef
18/11 – Lorient / F – Le Gallon
19/11 – Rennes / F, Salle de la Cité
20/11 – Binic / F, Le Chaland Qui Passé

[/trim]
[trim length="250"]

“Savage sings like salvation depends on it – though not hers.” The Guardian

“Savage is a hypnotiser, she’s got me and she’ll get you.” 5/5 – The Herald Sun

“country punk’n’roll coming out of the blackness with more power than the wind.”
Rolling Stone

Cash Savage and The Last Drinks je šestihlavé hudební monstrum z australského Melbourne. Kapela, vyhlášená po nejlepších klubech Austrálie svými nespoutanými koncerty, hypnotizuje publikum nezaměnitelnou směsí zhýralého blues, alternativní country, garážového rock’n’rollu a odzbrojující otevřeností svých textů. Frontwoman kapely, zpěvačka, skladatelka, trenérka fotbalového týmu Old Bar Unicorns a vypravěčka strhujících příběhu Cash Savage, která je proslulá svým chraplavým hlasem a nepředvídatelnými vystupy na koncertech, má zjevně hudbu v krvi – věnují se jí všichni její bratři, sestra i matka a její strýc Conway Savage je členem nechvalně známých Bad Seeds Nicka Cavea. Koncerty Cash Savage and The Last Drinks, při kterých publiku rychle stoupá tlak, jsou postaveny na sebezničující upřímnosti jejích textů, hypnotických rytmech a syrovém zvuku skvěle sehrané kapely, evokujícím špatně skrývané vášně a násilí.

Cash Savage and The Last Drinks se na scéně objevili v roce 2011 a rychle si získali místo na předních australských festivalech, jako Meredith Music Festival, Deni Blues, Roots and Wave Rock WA nebo Australian World Music Expo. Cash samotná ale brázdila s kytarou Austrálii již od roku 2009. Pověst kapely ale rychle doletěla i přes oceán a v roce 2015 odehráli Cash Savage and The Last Drinks své první evropské turné, v rámci kterého mj. zahráli s velkým ohlasem i na na Colours of Ostrava.

Extatické vzestupy a zničující pády roku 2015 formovaly “One Of Us“, třetí album Cash Savage. Patří tam její sňatek, evropské turné a ztráta několika blízkých přátel a členů rodiny. Po dlouhém období, kdy na sebe nechala působit tyto emocionální události a psala texty, zamířila Cash Savage do studia, vytočila volume na zesilovači naplno a začala skládat skladby pro nové album. „One Of Us“ produkoval opět Nick Finch z Graveyard Train a vyšlo v červenci 2016 u Mistletone Records. Deska navazuje na kritikou oslavované předchozí album „The Hypnotiser“ a představuje skvělou kolekci stylově zahraného temného blues country, kterým se kapela proslavila.

Na podzimí evropské turné 2018 přivezla kapela nové album “Good Citizens” , s nímž se dostala ještě mnohem dál. Coby příslušnice LGBT komunity velice citlivě vnímá problematiku manželství stejného pohlaví. Ve skladbě Better Than Them (ZDE) otevřeně popisuje vlastní zkušenosti tohoto druhu. Celé album je věnováno veskrze osobním tématům, potažmo nepřístojnostem a nepokojům, které hýbají současným světem. I’m thinking violence is the answer,“ říká Cash Savage, které často až nepříjemné reflexe moderní společnosti nezabránily v tom, aby novou desku naplnila až po okraj výraznými hity, a její The Last Drinks je podtrhli fantasticky sevřeným hudebním doprovodem.

V roce 2020 kapela plánovala další evropské turné, celosvětová koronavirová krize ale změnila její plány a turné bylo několikrát odloženo. Nicméně v době totálního lockdownu a streamovaných koncertů natočila živé album “Live At Hamer Hall”, které zachycuje živelnost a nespoutanost kapely v této podivné době, na koncertu bez publika.

PRESS

“But it’s live that Savage and her Last Drinks come into their own. This was one hell of a powerful, confident and intense show.” FBi Radio

“…korunu tomu všemu nasadila Cash Savage s kapelou The Last Drinks. V případě téhle australské dračice se pořadatelé s popisem v průvodci nesekli a v jejím hlasu jsme našli pokušení i vykoupení. Drsná Australanka působila jako protiklad křehké krásky St. Vincent, přesto je jedno spojovalo: fantastická hudba, i když zcela jiného žánru.“ Svrap.cz/Colours 2015

„Opět nadchla Drive Stage – především trojice koncertů Cash Savage and The Last Drinks, Electro DeLuxe a Heymoonshaker.“ Ostravan.cz/Colours 2015

„Zkrátka, velkej zážitek.“ Bluesmusic.cz


[/trim]