[trim length="250"]

Tim Eriksen je jeden z nejpozoruhodnějších zpěváků americké „roots music“, který „spojuje kořeny a současnost s punkovou bezprostředností, která vás nechá stát s otevřenými ústy“. Muzikant neobvyklé naléhavosti a vynalézavý multiinstrumentalista, jehož interpretace starých mordýřských balad a “kostelních” harmonií nejstarší americké hudební tradice “Sacred harp” s všudypřítomnými stopami apalačské a irské hudby mu vynesly nadšené ohlasy publika po celém světě. Pravděpodobně jediný člověk, který stál současně na podiu s Doc Watsonem i Kurtem Kobainem.

Pokud si nejste jistí, co byste měli očekávat, třeba si vzpomenete na film Návrat do Cold Mountain s Nicole Kidman a Jude Law v hlavních rolích, kde Tim mj. učil zpívat Nicole Kidman, Elvise Costella and Stinga staré “Shape note” chorály z 19. století. Jeho píseň “I Wish The Wars Were All Over” si vybrala Joan Baez jako svoji poslední nahrávku. Kromě výše zmíněných spolupracoval např. s Jackem Whitem, Ralphem Stanleym, Stevem Reichem, Stevem Albinim, Joe Boydem, T Bone Burnettem a Alison Kraus.

Tim Eriksen si vydobyl ostruhy hraním v notoricky známém newyorském klubu CBGB s legendárními hardcore punkovými Cordelia’s Dad. Získal univerzitní titul v klasické indické hudbě v jižní Indii (veena a hlas), zatímco se po celou dobu neustále zabýval severními kořeny (Northern Roots) stylu Americana, které doloval z archivů místních knihoven a paperbacků pro podomní prodej. Coby původně punkový rebel debutoval na začátku milénia jako sólista v New York Carnegie Hall v symfonické skladbě Evana Chamberse „The Old Burying Ground“. Do New Yorku se vrátil na několik vyprodaných koncertů v jazzovém “hlavním městě světa“, klubu Blue Note, jako zvláštní host světového jazzového inovátora Omara Sosy. Jejich společné album s názvem „Across the Divide“ (Half Note, 2009) bylo 2x nominováno na cenu Latin Grammy.

VSTUPENKY: https://goout.net/cs/koncerty/tim-eriksen/wsyhf/+wovnp/

www.youtube.com/user/batfancy
www.timeriksenmusic.com
www.facebook.com/timeriksenmusic

[/trim]
[trim length="250"]

Možná jste už zachytili zprávu o znovuzrození Nylon Jail. Kapela, která zazářila na české scéně v letech 2012-2014 a stejně rychle zmizela v roce 2015, se po dvou letech vrací s video singly, uvádějícími nové album, které vyjde na jaře 2018. A ve stejnou dobu Nylon Jail začnou taky znovu živě vystupovat.

Je nám velkým potěšením, že můžeme být u toho a otevíráme booking koncertů Nylon Jail pro rok 2018.

Rozhovory a odkazy:

[/trim]
[trim length="250"]

“My favourite Australian band, they have a raw Australian bush sound.” – Brian Ritchie, Violent Femmes

Graveyard Train pocházejí z Melbourne v Austrálii. Původní představa těchto mladíků byla šest barytonů, zpívajících o vlkodlacích, upírech, strašidlech apod. za doprovodu freneticky šlapající country music. Ujetá idea, která ale výborně fungovala a kapele průběžně získávala další a další fanoušky po celém světě.

Co se týče jejich písní, jsou Graveyard Train vypravěči příběhů, kteří si libují v temných a hrůzostrašných místech a posouvají hranice alt-country na neprozkoumaná teritoria. Nyní ale, stejně jako jakýkoli jiný virus, zmutovala hudba Graveyard Train do něčeho mnohem vyvinutějšího, mocnějšího a účinnějšího. Banjo, dobro, bicí a elektrické kytary, stejně jako jejich originální kladivo a řetěz, přenesly intenzitu jejich proslulých živých vystoupení z Austrálie také do Spojených států. Kanady a Evropy.

Zemité country, vyšinutá psychedelie, punk s pěnou u huby a folkové balady… Graveyard Train ale nejsou country kapela. Nejsou ani folková kapela, nejsou punková kapela, nejsou pěvecký sbor a nejsou ani psychedelická kapela. Jsou tohle všechno, ale ještě něco navíc. V podstatě je to kapela jako žádná jiná.


[/trim]
[trim length="250"]

NO Blues jsou jako křižovatka, na které se potkávají folk, blues a arabská hudba. Nesmírné bohatství arabských stupnic tady nenuceně tlachá s úsečnými bluesovými riffy. Ta křižovatka se jmenuje Arabicana.

Arabicana
Slovo „Arabicana“ nenajdete v žádné encyklopedii, kromě spojení s názvem skupiny NO Blues. Kapela tak nazvala svůj unikátní mix americany (folk, blues, country) a arabské hudby. To, co začalo jako pouhý experiment, se stalo pevným hudebním žánrem.

Album Oh Yeah Habibi (2015) – deset let NO Blues a stále “in”.

Když budete pátrat po významu slova “Arabicana” objevíte hudební žánr a jeho “vynálezce” NO Blues. I po deseti letech, co tahle kapela začala experimentovat se spojením tradiční arabské hudby a amerického folk-blues, jejich Arabicana stále představuje naprostý unikát. Na svém posledním albu “Oh Yeah Habibi” tradičně staví most mezi Východem a Západem a spojují břehy Nilu a Mississipi do jedné velké meandrující hudební delty.

I když je to už deset let, co se NO Blues dali dohromady, “Oh Yeah Habibi” zní stále stejně originálně a nově jako jejich debut. Hráč na oud, Haytham Safia k tomu říká: “Vrátili jsme se zpět k podstatě spojení kytary, oudu, kontrabasu a perkusí.” Ale na rozdíl o předchozích alb, tématy nových písní jsou aktuální události našeho světa. Písně jako “Exodus” nebo “The World Keeps Turning” mluví o lidech, hledajících útočiště a “Two Trains” nebo “Gods Move” o záležitostech kolem náboženství. “Došlo nám, že po teroristickém útoku na Charlie Hebdo můžou naše písně mít jinou energii, než jsme původně zamýšleli,” říká basista Anne-Maarten van Heuvelen. “NO Blues od počátku představovali politické prohlášení na hudební rovině a my jsme jej nyní museli následovat i v našich textech.” Kytarista Ad van Meurs ho doplňuje: “Nikdy jsme nebyli přímo polická kapela, to ale neznamená, že se tomu vyhýbáme.”

“Oh Yeah Habibi” je angažovanější než předchozí alba NO Blues a kritiky i publikem oslavovaná Arabicana téhle holandské kapely má světu stále co říct. Všech 12 písní tohoto alba znamená další krok na jejich cestě ke smíření Východu se Západem.

NO Blues jsou:
Ad van Meurs (vocals, guitar),
Haytham Safia (vocals, oud),
Osama Maleegi (percussion),
Anne-Maarten van Heuvelen (vocals, bass),
Ankie Keultjes (vocals, synthesizer).

Historie
V roce 2004 Rob Kramer – umělecký ředitel productiehuis Oost-Nederland – pozval tři virtuózní muzikanty na třídenní session, jehož výsledkem měl být jejich společný koncert. Spontánně vzniklá synergie mezi Anne-Maarten van Heuvelenem (kontrabas), Ad van Meursem (kytara) a Haytham Safiou (arabská loutna oud) nakonec vedla ke stovkám koncertů a několika albům NO Blues. V roce 2007, s příchodem súdánského perkusisty Osamy Maleegi a producentky a zpěvačky Ankie Keultjes, se NO Blues rozrostli na kvintet a v této sestavě od té doby společně koncertují po celé Evropě, ale také např. v Mexiku a arabských zemích.

Diskografie:
Farewell Shalabiye (2005)
Ya Dunya (2007)
Lumen (2009)
Hela Hela (2010)
Kind of NO blues (2013)
Oh Yeah Habibi (2015)


[/trim]
[trim length="250"]

V rámci evropského turné se do ČR vrací australská zpěvačka CASH SAVAGE se svou kapelou. Její loňský koncert na Colours of Ostrava si vysloužil spoustu superlativů a samotná ředitelka Colours, Zlata Holušová, prohlásila, že “…Cash Savage měla úplně jasně jít na velké pódium, suverénně by ho zvládla”.

CASH SAVAGE & THE LAST DRINKS se představí 4. listopadu na festivalu Nouvelle Prague promotérům několika evropských festivalů a poté odehrají ještě několik koncertů v ČR:
4/11 – Praha /CZ, Nouvelle Prague
5/11 – Blatná /CZ, U Datla
8/11 – Berlin / D, Auster Club
9/11 – Jablonec n.Nisou /CZ, Na Rampě
10/11 – Vienna /A, Fluc Club
11/11 – Znojmo /CZ, Na Věčnosti
15/11 – Žďár nad Sázavou, Batyskaf
17/11 – Saint-Germain-En-Laye / F, Le Clef
18/11 – Lorient / F – Le Gallon
19/11 – Rennes / F, Salle de la Cité
20/11 – Binic / F, Le Chaland Qui Passé

[/trim]
[trim length="250"]

“Savage sings like salvation depends on it – though not hers.” The Guardian

“Savage is a hypnotiser, she’s got me and she’ll get you.” 5/5 – The Herald Sun

“country punk’n’roll coming out of the blackness with more power than the wind.”
Rolling Stone Australia

Cash Savage and The Last Drinks je šestihlavé hudební monstrum z australského Melbourne. Kapela, vyhlášená po nejlepších klubech Austrálie svými nespoutanými koncerty, hypnotizuje publikum nezaměnitelnou směsí zhýralého blues, alternativní country, garážového rock’n’rollu a odzbrojující otevřeností svých textů. Frontwoman kapely, zpěvačka, skladatelka, trenérka fotbalového týmu Old Bar Unicorns a vypravěčka strhujících příběhu Cash Savage, která je proslulá svým chraplavým hlasem a nepředvídatelnými vystupy na koncertech, má zjevně hudbu v krvi – věnují se jí všichni její bratři, sestra i matka a její strýc Conway Savage je členem nechvalně známých Bad Seeds Nicka Cavea. Koncerty Cash Savage and The Last Drinks, při kterých publiku rychle stoupá tlak, jsou postaveny na sebezničující upřímnosti jejích textů, hypnotických rytmech a syrovém zvuku skvěle sehrané kapely, evokujícím špatně skrývané vášně a násilí.

Cash Savage and The Last Drinks se na scéně objevili v roce 2011 a rychle si získali místo na předních australských festivalech, jako Meredith Music Festival, Deni Blues, Roots and Wave Rock WA nebo Australian World Music Expo. Cash samotná ale brázdila s kytarou Austrálii již od roku 2009. Pověst kapely už ale doletěla i přes oceán a v roce 2015 absolvovali Cash Savage and The Last Drinks své první evropské turné. Mj. zahráli s velkým ohlasem i na na Colours of Ostrava.

Extatické vzestupy a zničující pády roku 2015 formovaly “One Of Us“, třetí, předposlední, album Cash Savage. Patří tam její sňatek, evropské turné a ztráta několika blízkých přátel a členů rodiny. Po dlouhém období, kdy na sebe nechala působit tyto emocionální události a psala texty, zamířila Cash Savage do studia, vytočila volume na zesilovači naplno a začala skládat skladby pro nové album. „One Of Us“ produkoval opět Nick Finch z Graveyard Train a vyšlo v červenci 2016 u Mistletone Records. Deska navazuje na kritikou oslavované předchozí album „The Hypnotiser“ a představuje skvělou kolekci stylově zahraného temného blues country, kterým se kapela proslavila.

Na podzimí turné 2018 přivezla kapela nové album. S novinkou “Good Citizens” se Cash Savage dostává ještě mnohem dál. Coby příslušnice LGBTQI komunity velice citlivě vnímá problematiku manželství stejného pohlaví. V prvním singlu Better Than Them (ZDE) otevřeně popisuje vlastní zkušenosti tohoto druhu. Celé album Good Citizens je věnováno veskrze osobním tématům, potažmo nepřístojnostem a nepokojům, které hýbají celým současným světem. I’m thinking violence is the answer,“ říká Cash Savage, které často až nepříjemné reflexe moderní společnosti nezabránily v tom, aby novou desku naplnila až po okraj výraznými hity, a její The Last Drinks je podtrhují fantasticky sevřeným hudebním doprovodem. Album Good Citizens je bezpochyby prozatímním vrcholem jejich společné cesty.

PRESS

“But it’s live that Savage and her Last Drinks come into their own. This was one hell of a powerful, confident and intense show.” FBi Radio

“…korunu tomu všemu nasadila Cash Savage s kapelou The Last Drinks. V případě téhle australské dračice se pořadatelé s popisem v průvodci nesekli a v jejím hlasu jsme našli pokušení i vykoupení. Drsná Australanka působila jako protiklad křehké krásky St. Vincent, přesto je jedno spojovalo: fantastická hudba, i když zcela jiného žánru.“ Svrap.cz/Colours 2015

„Opět nadchla Drive Stage – především trojice koncertů Cash Savage and The Last Drinks, Electro DeLuxe a Heymoonshaker.“ Ostravan.cz/Colours 2015

„Zkrátka, velkej zážitek.“ Bluesmusic.cz


[/trim]