[trim length="250"]

Terne Čhave jsou považováni za jednu z nejstarších, ale také nejúspěšnějších českých romských skupin. Doma hráli na všech velkých a kupě malých festivalů a projeli také velkou část Evropy, od Polska, Slovenska a Maďarska přes Itálii, Španělsko, Francii, Benelux, Německo až po Anglii a Skotsko.

Terne Čhave představují na české i evropské hudební scéně jedinečný fenomén. Již od svých počátků, které sahají do 80. let, se drží romských kořenů, ale jako jedna z mála (původně) romských kapel se nespokojují s nekonečnými variacemi na klasický romský folklór. Potřeba hledání výrazu, který by odrážel nejen hudební zkušenost jednotlivých muzikantů, ale i osobní pohled na svět, vede k tomu, že se v jejich hudbě objevují prvky mnoha různých stylů (funk, soul, rock, folk, ska, blues, jazz, world music…) nebo energie ulice.

Možná vás napadlo, co je to vlastně ta „romská hudba“? Cymbál, husle a brača? To už ale dávno neplatí… Romové byli odjakživa hudební všežravci a dokázali si přizpůsobit hudbu jakékoli země a doby, ve které žili, k obrazu svému. Stejně tak se i Terne Čhave zmocnili nástrojů dnešních rockových kapel a spojili jejich potenciál se svou pověstnou energií. Jejich romství se projevuje v osobitých melodiích a zejména v romských textech, ve kterých zpívají o místě dnešních Romů (a vlastně všech lidí) v neustále se měnícím světě, o hledání vlastní cesty a identity, ale i o tématech, jako jsou peníze, práce a jídlo (halušky). Inspiraci čerpají z vlastních zkušeností a příběhů, díky čemuž jsou texty autentické, bez ohraných klišé nebo patosu. Kapela sama si ale se svým stylem moc hlavu neláme a ani vám na podobné úvahy nezbude čas, většina skladeb se totiž odehrává v ďábelském tempu. Pokud byste ale samou zvědavostí nemohli usnout, prozradíme vám, že tohle je skutečný cikánský rock’n’roll alias ROM’N’ROLL!!!

Co si z hudby Terne Čhave odnesete, je zcela na vás. 9 z 10 psychologů ale garantuje, že tento příval pozitivní energie a emocí je tím nejlepším lékem na deprese. Vždyť na co by nám byly problémy, kdybychom se z nich nemohli vyzpívat a vytancovat?!

PRESS

Rozhovor: Terne Čhave inspiroval vítr i životní zlomy. Co píseň, to story (iDNES, 2019)

Dokument/video: Terne čhave: Jeunnes Hommes (TV5 France, 2019)

Rozhovor: Interview pro TV5 France (2018)

Recenze: Terne Čhave, Balvaj (Radio Proglas, 2018)

Recenze: Hudba Terne Čhave zažene i smrtku (Novinky.cz, 2018)

Rozhovor: Jak se vám líbí (Hudební rozhovory.cz, 2015)

Rozhovor: Lidi nás vyhecují k lepšímu výkonu (Radio Proglas, 2010)

Rozhovor: Jsme schopni zaujmout od prvních tónů (Folk.cz, 2010)

Rozhovor: Česko je větší dupárna (Deník.cz, 2009)


[/trim]
[trim length="250"]

Každý trumpetista na Balkáně, toužící po uznání a vážnosti, se musí zúčastnit soutěží dechových kapel a jeho snem je vyhrát nejprestižnější soutěž tohoto druhu – Guča Festival. Džambo Agušev vyhrál mnoho takových soutěžích, včetně Guča Festivalu, což je nejdůležitější událost tohoto druhu na celkém Balkáně a s největší pravděpodobností i na celém světě.

Džambo je lídrem Džambo Aguševi Orchestra, dechové kapely (brass band) z Makedonie, virtuózně hrající hudbu, která by mohla být popsána jako fúze tradiční balkánské, cikánské a turecké hudby, ovliněné swingem, jazzem, pop music a filmovou hudbou. Džambo Aguševi Orchestra jsou dnes považováni za jednu z několika málo špičkových balkánských dechovek s vlastním, originálním stylem.

Džambo se narodil ve Strumici, v Makedonii, v rodině s dlouhou a významnou hudební tradicí. Už od dětství následoval příklad svého otce Cemala Aguševa a strýce Koco Aguševa a neměl žádné pochybnosti o své budoucí hudební kariéře. Když mu bylo 11 stal se třetím trumpetistou Aguševi Orkestar, který založil jeho strýc Koco, legendární trumpetista, proslulý po celém Balkáně i v zahraničí. V 19 letech se zúčastnil své první soutěže, Kumanovo Trumpet Fest, kde porazil všechny své rivaly a získal první místo. V letech 2006 až 2011 byl absolutním šampiónem této soutěže, dokud mu nebyl udělen zákaz účasti, aby měli šanci zvítězit i jiní trumpetisté. V roce 2011 se zúčastnil soutěře Pehcovo, kde okouzlil porotu a získal všechny ceny. V stejném roce se přihlásil i na slavný festival Guča, zvaný také „Soutěž o zlatou trubku“. Aguševi Orkestar získal první cenu a Džambo sám se zapsal do historie tohoto festivalu tím, že jej ocenili jak odborná porota, tak obecenstvo. Vítězství v Guči bylo následováno dalším vítězstvím v Pehcevo v roce 2012 s následným požadavkem organizátorů, aby již dále nesoutěžil, protože vyhrál všechny ceny.

V Evropě jsou Džambo Aguševi Orchestra považování za možná nejoriginálnější balkánskou dechovku současnosti, která je schopná zpracovat jakékoli téma a zahrát téměř cokoli a to vše v tempu, za které by se nemuseli stydět i nejrychlejší d’n’b DJs. Vedle festivalů na Balkáně hrají i na festivalech a akcích po celé Evropě, ale stihli už uchvátit i publikum např v Mexiku, USA nebo Austrálii. Ke spolupráci si je pravidelně zvou např. Dubioza kolektiv.

CZ PRESS

Džambo Aguševi Orchestra: Diamantové prsty (Harmonie 2015)


 

[/trim]