[trim length="250"]

“ERIK and the WORLDLY SAVAGES: Nakažlivá folk punk energie s world music kořením, divoká hudba se silným poselstvím pro boj s nudnou post-modernou!”

Od samého počátku byli Worldly Savages kosmopolitní a mezinárodní, zčásti východevropskou, zčásti západoevropskou a také severoamerickou kapelou. Za jejím vznikem i existencí stojí Erik Mut, muzikant, zpěvák a kytarista z kanadského Toronta se slovenskými, německými a keltskými kořeny, který se při svém hledání tvůrčí inspirace dostal až do srbského Bělehradu. Tady Worldly Savages také v roce 2008 vznikli, kapela ale vyrůstala v Torontu, později přesídlila do Londýna a dospívala hraním po celé Evropě.

Erik Mut později natrvalo zakotvil Bělehradu, kde sestavil ze srbských rockových, klasických i lidových muzikantů novou sestavu pod jménem Erik & The Worldly Savages. Na nahrávání a produkci nahrávek se podílí také v Bělehradě usazený holandský producent a muzikant Caspar Wijnberg (Amsterdam Klezmer Band, The Saints).

Erik & The Worldly Savages patří dnes k nejznámějším Balkan gypsy punk kapelám v Evropě. Vystupovali na festivalech jako Boomtown, Bestival, Secret Garden Party a Sunrise festival ve Velké Británii a také např. na Colours of Ostrava a jsou doma v mnoha evropských klubech, kde se hraje hudba bez žánrového omezení.


[/trim]
[trim length="250"]

Terne Čhave jsou považováni za jednu z nejstarších, ale také nejúspěšnějších českých romských skupin. Doma hráli na všech velkých a spoustě menších festivalů a projeli také velkou část Evropy, od Polska, Slovenska a Maďarska přes Itálii, Španělsko, Francii, Benelux, Německo až po Anglii a Skotsko.

Terne Čhave představují na české i evropské hudební scéně jedinečný fenomén. Již od svých počátků, které sahají do 80. let, se drží romských kořenů, ale jako jedna z mála (původně) romských kapel se nespokojují s nekonečnými variacemi na klasický romský folklór. Potřeba hledání výrazu, který by odrážel nejen hudební zkušenost jednotlivých muzikantů, ale i osobní pohled na svět, vede k tomu, že se v jejich hudbě objevují prvky mnoha různých stylů (rock, folk, ska, blues, jazz, funk, world music…) nebo energie ulice.

Možná vás napadlo, co je to vlastně ta „romská hudba“? Cymbál, husle a brača? To už ale dávno neplatí… Romové byli odjakživa hudební všežravci a dokázali si přizpůsobit hudbu jakékoli země a doby, ve které žili, k obrazu svému. Stejně tak se i Terne Čhave zmocnili nástrojů dnešních rockových kapel a spojili jejich potenciál se svou pověstnou energií. Jejich romství se projevuje v osobitých melodiích a zejména v romských textech, ve kterých zpívají o místě dnešních Romů (a vlastně všech lidí) v neustále se měnícím světě, o hledání vlastní cesty a identity, ale i o tématech, jako jsou peníze, práce a jídlo (halušky). Inspiraci čerpají z vlastních zkušeností a příběhů, díky čemuž jsou texty autentické, bez ohraných klišé nebo patosu. Kapela sama si ale se svým stylem moc hlavu neláme a ani vám na podobné úvahy nezbude čas, většina skladeb se totiž odehrává v ďábelském tempu. Pokud byste ale samou zvědavostí nemohli usnout, prozradíme vám, že tohle je skutečný cikánský rock’n’roll alias ROM’N’ROLL!!!

Co si z hudby Terne Čhave odnesete, je zcela na vás. 9 z 10 psychologů ale garantuje, že tento příval pozitivní energie a emocí je tím nejlepším lékem na deprese. Vždyť na co by nám byly problémy, kdybychom se z nich nemohli vyzpívat a vytancovat?!


[/trim]
[trim length="250"]

Každý trumpetista na Balkáně, toužící po uznání a vážnosti, se musí zúčastnit soutěží dechových kapel a jeho snem je vyhrát nejprestižnější soutěž tohoto druhu – Guča Festival. Džambo Agušev vyhrál mnoho takových soutěžích, včetně Guča Festivalu, což je nejdůležitější událost tohoto druhu na celkém Balkáně a s největší pravděpodobností i na celém světě.

Džambo je lídrem Džambo Aguševi Orchestra, dechové kapely (brass band) z Makedonie, virtuózně hrající hudbu, která by mohla být popsána jako fúze tradiční balkánské, cikánské a turecké hudby, ovliněné swingem, jazzem, pop music a filmovou hudbou. Džambo Aguševi Orchestra jsou dnes považováni za jednu z několika málo špičkových balkánských dechovek s vlastním, originálním stylem.

Džambo se narodil ve Strumici, v Makedonii, v rodině s dlouhou a významnou hudební tradicí. Už od dětství následoval příklad svého otce Cemala Aguševa a strýce Koco Aguševa a neměl žádné pochybnosti o své budoucí hudební kariéře. Když mu bylo 11 stal se třetím trumpetistou Aguševi Orkestar, který založil jeho strýc Koco, legendární trumpetista, proslulý po celém Balkáně i v zahraničí. V 19 letech se zúčastnil své první soutěže, Kumanovo Trumpet Fest, kde porazil všechny své rivaly a získal první místo. V letech 2006 až 2011 byl absolutním šampiónem této soutěže, dokud mu nebyl udělen zákaz účasti, aby měli šanci zvítězit i jiní trumpetisté. V roce 2011 se zúčastnil soutěře Pehcovo, kde okouzlil porotu a získal všechny ceny. V stejném roce se přihlásil i na slavný festival Guča, zvaný také „Soutěž o zlatou trubku“. Aguševi Orkestar získal první cenu a Džambo sám se zapsal do historie tohoto festivalu tím, že jej ocenili jak odborná porota, tak obecenstvo. Vítězství v Guči bylo následováno dalším vítězstvím v Pehcevo v roce 2012 s následným požadavkem organizátorů, aby již dále nesoutěžil, protože vyhrál všechny ceny.

V Evropě jsou Džambo Aguševi Orchestra považování za možná nejoriginálnější balkánskou dechovku současnosti, která je schopná zpracovat jakékoli téma a zahrát téměř cokoli a to vše v tempu, za které by se nemuseli stydět i nejrychlejší d’n’b DJs. Vedle festivalů na Balkáně hrají i na festivalech a akcích po celé Evropě, ale stihli už uchvátit i publikum např v Mexiku, USA nebo Austrálii. Ke spolupráci si je pravidelně zvou např. Dubioza kolektiv.

CZ PRESS

Džambo Aguševi Orchestra: Diamantové prsty (Harmonie 2015)


 

[/trim]