[trim length="250"]

RHYECE O’NEILL je australský písničkář, muzikant, tulák, tesař, stavební dělník, lovec, odborový předák, DJ, básník a spisovatel, bluesman a pankáč v jedné osobě. Pochází ze South Gippsland v australské Victorii a jeho řemeslem je především psané slovo. V roce 2017 shromáždil svou poezii a písně na své první album Übermensch Blues. Coby plodný básník, prozaik a písničkář dokončil několik románů, z nichž „Run To The Dust“ vychází z jeho zkušeností odborového předáka, který vedl pracovní spor při práci na obrovském stavebním projektu v poušti, v outbacku. V té době také vznikla velká část jeho druhého alba Death of a Gringo. Na kontě má také sbírku básní „The Condition Report 45“.

Sólově nebo s kapelou hrál po a barech a sálech v celém australském vnitrozemí i ve městech na pobřeží. Absolvoval turné nebo vystoupení s kapelami The Beasts of Bourbon, The Ape, The Brian Jonestown Massacre, Spencer P. Jones a dalšími. Jeho hudba je směsí pouštního blues, garážového rock & rollu, outlaw country a psychedelie a mezi svými vzory jmenuje Iggyho Popa, Rowlanda S. Howarda, Einstürzende Neubauten, The Bad Seeds, Stanforda Clarkea, W. H. Audena, Arthura Rimbauda, PJ Harvey, Sylvii Plath, Patti Smith, Henryho Millera, Townese Van Zandta, Dostojevského, Lightnin‘ Hopkinse, Johna Lee Hookera a Boba Dylana.

V roce 2018 vydal se svou bývalou kapelou The Narodniks album Death of a Gringo u francouzského vydavatelství Beast Records. Po vydání tohoto alba se kapela vydala na evropské turné, během kterého odehrála více než 40 koncertů po celém kontinentu, včetně tří vystoupení na legendárním festivalu Binic Blues ve Francii. Během pobytu v České republice nahrávali ve studiu SONO Rec. s Milanem Cimfe. Z této spolupráce, částečně na dálku, vzniklo v roce 2019 prorocké album Los Diablos, zatímco mezitím doma v Austrálii natočil s Hannah Jane akustické album Junk In The Valley.

V červenci 2019 v melbournském Cactus Room vzdal Rhyece O’Neill hold australské kultovní filmové klasice Wake in Fright. Se svou kapelou provedl živý originální soundtrack, který šokoval a nadchl vyprodaný sál. Gotická bluesová kytara, hybná basa a psychotické boogie bicí vytvořily ohromující doprovod pro dialogy a téma filmu.

Zkraje roku 2021 prožil ve snu vizi, sbalil si věci do auta a ještě té noci vyrazil pryč z Victorie, která již byla uzavřena uprostřed pandemie. Téměř třičtvrtě roku roku potom cestoval a žil v lesích a buši východního pobřeží Austrálie, od svého rodného South Gippslandu až po větrné pobřeží Cooktownu v dalekém severním Queenslandu. Po návratu se usadil v Brisbane, kde založil novou kapelu, protože jeho původní spoluhráči uvízli v Melbourne.

V lednu 2022 vydal EP Road To Damascus (Journey to Bunya), další album bude následovat ještě tento rok. Současně plánuje přesídlit do Evropy, do Čech, takže od června 2022 bude kdykoli dostupný pro koncerty v ČR a Evropě.

PRESS

“Think Nick Cave & The Bad Seeds meets the old school sounds of The Veils meets Mark Lanegan… Filled with tension and drunken swagger with a deliciously complementing haunting violin: Australian singer songwriter Rhyece O’Neill impresses us with „The Fire in You.“ Gobsmag.nl 

„Ubermensch Blues“ grabs you first time and you’ll be returning over and over. It’s a sound investment, if not essential. i94bar.com

Christmas, Jesus, and modern visions of hell: we chat with Rhyece O’Neill, Happy Mag


[/trim]
[trim length="250"]

Jazz bez dýchavičnosti, rock bez klapek na očích a avantgarda bez domýšlivosti. V belgické kapele Dans Dans se propojují talenty tří z nejlepších hudebníků celého Beneluxu na vrcholu jejich kariéry!

Dans Dans je jedinečný hudební kolektiv, který tvoří kytarista a zpěvák Bert Dockx, frontman uznávaných Flying Horseman, vystupující také se svým sólovým programem, Frederic Jacques, basista kapely nedávno zemřelého ikonického Marka Lanegana a sám impozantní písničkář a zpěvák, tvořící pod monikerem Lyenn a vynikající perkusista a multiinstrumentalista Steven Cassiers, který spolupracoval s lidmi jako Dez Mona či i u nás dobře známou kapelou DAAU.

Když v roce 2012 vydali vlastním nákladem a ve vlastní produkci první eponymní album, byli Dans Dans již řadu let stálicí v okruhu vyhlášených vlámských jazzových klubů a kaváren. Album zaznamenalo obrovský úspěch v undergroundové komunitě, bylo okamžitě vyprodáno a brzy se z něj stala kultovní klasika. Výrazná, originální a intuitivní kombinace hudebních stylů a neotřelý způsob, jakým Dans Dans umí přetavit skladby jiných autorů (od jazzových standartů po písně Nicka Drakea) i nespoutaná intenzita jejich nápaditých živých vystoupení, okamžitě upoutaly pozornost náročných hudebních fandů, novinářů a promotérů. Dans Dans dokázali svojí originalitou a strhujícími koncerty jako první propojit do té doby ne příliš nekompatibilní světy belgické jazzové scény a fanoušků popu, rocku a elektroniky.

Nadšeně přijatá vystoupení na festivalech jako Cactus, North Sea Jazz a Pukkelpop, Gent Jazz, Ljubljana Jazz a Jazz Middelheim, stejně jako další studiová i živá alba, potvrdila pověst Dans Dans jako jedné z nejzajímavějších současných belgických kapel. V posledních letech skupina cestuje po celé Evropě a sbírá nadšené reakce i za belgickými hranicemi.

V dubnu 2021 vyšlo jejich páté album Zinc, na kterém renomovaná producentka Christine Verschorren (Philippe Catherine, Ivan Paduart) vyzdvihuje jejich fascinující souhru, úžasnou plynulost, jemné vazby i hluboké vrstvení. Hudební styly a vlivy se organicky mísí a sublimují do toho, co lze nazvat výhradně a pouze Dans Dans music. „Tohle není fusion ani rock, jazz nebo ambient,” říká za kapelu Bert Dockx a dodává: “Je to zvuk hledajícího citlivého člověka, nadčasového tajemného snu, jeho podstaty, srdce a duše.”

Garážový jazz, psychedelické blues, noirový soundtrack nebo vesmírný rock’n’roll: na Dans Dans se hodí spousta nálepek a všechny jsou do určité míry použitelné, stačí si vybrat.

Bert Dockx: kytary, kazetový magnetofon
Fred Lyenn Jacques: baskytara, baritonová kytara, synth
Steven Cassiers: bicí, perkuse, synth


[/trim]
[trim length="250"]

Termín „terra profonda“ pochází z italštiny a označuje hlubokou, úrodnou půdu. Vincenzo Lo Buglio je zpěvák a písničkář, pocházející ze sicilského Palerma. Jeho vizionářské texty, bluesová zkušenost a nepřeslechnutelný hlas a lá Tom Waits, mají zásadní na podíl hudbě maďarské skupiny Terra Profonda, která se vyznačuje pozemským a zemitým zvukem, inspirovaným blues, americkou „roots music“, jazzem a východoevropskou lidovou hudbou. Její ozvěny má v kapele na svědomí tradiční lidový muzikant Krisztián Kiss, jazzový a současný feeling potom obstarává basista a saxofonista Mátyás Szabó. Saxofon a irské bouzouki, moldavský koboz a bezpražcová basa dozrávají v jejich hudbě do jednoho organického a originálního zvuku.

Terra Profonda je kapela pro ty, které v ZOO zajímají spíše netopýři než lvi. Mezi jejich písněmi objevíme koketování niterného rhythm & blues s avantgardou, stejně jako nádherné balady, pohřbívající mučivé romance. Jejich smyslné, vášnivé a dramatické skladby rozbíjejí konvenční postupy populární hudby, intenzivní přítomnost silského frontmana, šamanská síla a zároveň křehkost jejich hudby dokáží udělat z každého jejich koncertu rituál. Kompoziční metoda kapely evokuje setkání Ali Farky Tourého s Tomem Waitsem, nebo členů Muzsikás a Wovenhand, rozplývajících se při sklence vína nad hudbou Townese Van Zandta. Teplý, chraplavý baryton Vinceza Lo Buglio vypráví příběhy o zamilovaných námořnících, vyděšených koních, zjizvených a zběsilých pocestných, mizejících nenávratně v temné noci a vy víte, že mu můžete věřit.

Svůj eponymní debut „Terra Profonda“ nahrála kapela ve staré stodole v Německu. Všechny nástroje byly snímány overhead mikrofony, aby zachytily co nejpřirozenější a nejživější zvuk. Jejich druhé album „For the Sake of the Mountains“ vyšlo v roce 2019. Nahráli jej opět živě, tentokrát v kapli na maďarském venkově.

PRESS

Terra Profonda: Přestaneme se snažit… a máme novou píseň! Rozhovor, Radio Proglas

[/trim]
[trim length="250"]

Kytara, ukulele, folk, blues, tango, americana a dolce vita, tak zní ve zkratce italské duo Ilaria Graziano & Francesco Forni. Své písně zpívají anglicky, francouzsky, španělsky a přirozeně také v italštině. Na jejich nezapomenutelných koncertech se cítíte jako na cestě, spojující Mexiko,Texas a Argentinu s jejich rodnou Neapolí. I když je občas někdo přirovnává k dvojicím jako Snakefarm, The White Stripes, Gillian Welch a David Rawlings nebo Isobel Campbell s Markem Laneganem, Ilaria a Francesco mají svůj vlastní hudební recept, postavený na jednoduchých ingrediencích – výrazných hlasech a akustických nástrojích. Oba dva mají kořeny u divadla a filmu a na kontě nespočet spoluprací s umělci jako Yoko Kanno, Marianne Faithfull, Roberto Saviano nebo Paolo Sorrentino. Ve spojení s jejich spagetti-westernovými hudebními výlety nelze nevzpomenout na velkou tradici italských filmových skladatelů jako jsou Ennio Morricone, Nicola Piovani, Riz Ortolani a dalších. Není divu, že dramatická nálada některých jejich písní mnohdy filmový soundtrack připomíná.

Na svém posledním albu „Twinkle Twinkle“se inspirovali svými cestami a univerzálními zážitky v čase a prostoru, které ovlivňují naše emoce a rozhodnutí. Název alba odkazuje k nejjednodušší, ale věčné melodii a představuje zvláštní jiskru, odlišnou pro každého z nás. Hvězdu, která nám svítí v noci a ukazuje nám směr v jakémkoli zmatku, mlze, v temnotě.


[/trim]
[trim length="250"]

Garážový rock a blues z Libanonu? Že jste nikdy o ničem podobném neslyšeli? Tak si nenechejte ujít příležitost vidět a slyšet The Wanton Bishops. Kapela má za sebou několik amerických turné, předskakovala The Who, Guns N‘ Roses a Lana Del Rey, vloni se objevila v Evropě na festivalech jako Glastonbury nebo Nova Rock a 9. dubna v pražském Café V lese odehraje svou českou premiéru.

The Wanton Bishops jsou zhmotněním vize jednoho eklektického muže. Nader Mansour představuje svým způsobem kulturní anomálii. Narodil se a vyrůstal v Beirútu a jako sólový zpěvák je ztělesněním kvílejícího bluesmana. Ale jak říkal Muddy Waters, „the blues had a baby and they named it rock’n’roll.“ Vedle delta blues a rock’n’rollu Nadera formovala také kultura 60‘let, beatnická literatura a psychedelie The Doors a Velvet Underground, rock Jimiho Hendrixe a Led Zeppelin, ale také tarab, extatická, emocionální transformace, přítomná v arabské hudbě. K Naderovi se brzy připojil jeho parťák a kytarista–anglofil Eddy Ghossein, známý svou vášní pro klasický i současný britský zvuk a harmonie. S jeho nepřehlédnutelným podílem a pod vedením libanonského undergroundového producenta Fadi Tabbala vykročily Naderovy písně z delty Mississippi a libanonských hor do ulic velkoměstského blues a moderního rocku, hudební krajiny obývané kapelami jako The Black Keys nebo The White Stripes. Hudba The Wanton Bishops ale vydává vlastní nezaměnitelný pach exotického zvířete z daleké země. Útočí na vás kvílením foukací harmoniky, skřeky mrouskajícího se kocoura, meditativními arabskými mawwals a nakažlivě šlapajícími riffy garážových kytar.

První album The Wanton Bishops „Sleep With The Lights On“ vyhrálo všechny možné libanonské ceny, posbíralo pochvalné mezinárodní recenze a vystřelilo kapelu do světa. Současné turné podporuje jejich nové EP Nowhere Everywhere, na kterém, podle Naderových slov, kapela napojuje svůj blues-rock‘n‘roll na elekronicko-blízkovýchodní dálnici. „Dostáváme se k podstatě hudby, kterou chceme tvořit a ta je děsivě zmatená, stejně jako naše vlastní identita libanonských rockerů, žijících v Bejrútu, nesmrtelné kulturní křižovatce.“

*************************************
INFO
THE WANTON BISHOPS /LBN
9.4. 2017 20:00
Café V lese, Krymská 12, Praha 10

www.thewantonbishops.com
https://www.facebook.com/thewantonbishops
https://www.facebook.com/events/1872423926375434/

Video
https://youtu.be/KwV5LfxFMxU
https://youtu.be/EO7AvrV0ju8
https://youtu.be/HJInuJyFn04

[/trim]
[trim length="250"]

“My favourite Australian band, they have a raw Australian bush sound.” – Brian Ritchie, Violent Femmes

Graveyard Train pocházejí z Melbourne v Austrálii. Původní představa těchto mladíků byla šest barytonů, zpívajících o vlkodlacích, upírech, strašidlech apod. za doprovodu freneticky šlapající country music. Ujetá idea, která ale výborně fungovala a kapele průběžně získávala další a další fanoušky po celém světě.

Co se týče jejich písní, jsou Graveyard Train vypravěči příběhů, kteří si libují v temných a hrůzostrašných místech a posouvají hranice alt-country na neprozkoumaná teritoria. Nyní ale, stejně jako jakýkoli jiný virus, zmutovala hudba Graveyard Train do něčeho mnohem vyvinutějšího, mocnějšího a účinnějšího. Banjo, dobro, bicí a elektrické kytary, stejně jako jejich originální kladivo a řetěz, přenesly intenzitu jejich proslulých živých vystoupení z Austrálie také do Spojených států. Kanady a Evropy.

Zemité country, vyšinutá psychedelie, punk s pěnou u huby a folkové balady… Graveyard Train ale nejsou country kapela. Nejsou ani folková kapela, nejsou punková kapela, nejsou pěvecký sbor a nejsou ani psychedelická kapela. Jsou tohle všechno, ale ještě něco navíc. V podstatě je to kapela jako žádná jiná.


[/trim]
[trim length="250"]

V rámci evropského turné se do ČR vrací australská zpěvačka CASH SAVAGE se svou kapelou. Její loňský koncert na Colours of Ostrava si vysloužil spoustu superlativů a samotná ředitelka Colours, Zlata Holušová, prohlásila, že „…Cash Savage měla úplně jasně jít na velké pódium, suverénně by ho zvládla“.

CASH SAVAGE & THE LAST DRINKS se představí 4. listopadu na festivalu Nouvelle Prague promotérům několika evropských festivalů a poté odehrají ještě několik koncertů v ČR:
4/11 – Praha /CZ, Nouvelle Prague
5/11 – Blatná /CZ, U Datla
8/11 – Berlin / D, Auster Club
9/11 – Jablonec n.Nisou /CZ, Na Rampě
10/11 – Vienna /A, Fluc Club
11/11 – Znojmo /CZ, Na Věčnosti
15/11 – Žďár nad Sázavou, Batyskaf
17/11 – Saint-Germain-En-Laye / F, Le Clef
18/11 – Lorient / F – Le Gallon
19/11 – Rennes / F, Salle de la Cité
20/11 – Binic / F, Le Chaland Qui Passé

[/trim]
[trim length="250"]

„Savage sings like salvation depends on it – though not hers.“ The Guardian

„Savage is a hypnotiser, she’s got me and she’ll get you.” 5/5 – The Herald Sun

„country punk’n’roll coming out of the blackness with more power than the wind.“
Rolling Stone

Cash Savage and The Last Drinks je šestihlavé hudební monstrum z australského Melbourne. Kapela, vyhlášená po nejlepších klubech Austrálie svými nespoutanými koncerty, hypnotizuje publikum nezaměnitelnou směsí zhýralého blues, alternativní country, garážového rock’n’rollu a odzbrojující otevřeností svých textů. Frontwoman kapely, zpěvačka, skladatelka, trenérka fotbalového týmu Old Bar Unicorns a vypravěčka strhujících příběhu Cash Savage, která je proslulá svým chraplavým hlasem a nepředvídatelnými vystupy na koncertech, má zjevně hudbu v krvi – věnují se jí všichni její bratři, sestra i matka a její strýc Conway Savage je členem nechvalně známých Bad Seeds Nicka Cavea. Koncerty Cash Savage and The Last Drinks, při kterých publiku rychle stoupá tlak, jsou postaveny na sebezničující upřímnosti jejích textů, hypnotických rytmech a syrovém zvuku skvěle sehrané kapely, evokujícím špatně skrývané vášně a násilí.

Cash Savage and The Last Drinks se na scéně objevili v roce 2011 a rychle si získali místo na předních australských festivalech, jako Meredith Music Festival, Deni Blues, Roots and Wave Rock WA nebo Australian World Music Expo. Cash samotná ale brázdila s kytarou Austrálii již od roku 2009. Pověst kapely ale rychle doletěla i přes oceán a v roce 2015 odehráli Cash Savage and The Last Drinks své první evropské turné, v rámci kterého mj. zahráli s velkým ohlasem i na na Colours of Ostrava.

Extatické vzestupy a zničující pády roku 2015 formovaly “One Of Us“, třetí album Cash Savage. Patří tam její sňatek, evropské turné a ztráta několika blízkých přátel a členů rodiny. Po dlouhém období, kdy na sebe nechala působit tyto emocionální události a psala texty, zamířila Cash Savage do studia, vytočila volume na zesilovači naplno a začala skládat skladby pro nové album. „One Of Us“ produkoval opět Nick Finch z Graveyard Train a vyšlo v červenci 2016 u Mistletone Records. Deska navazuje na kritikou oslavované předchozí album „The Hypnotiser“ a představuje skvělou kolekci stylově zahraného temného blues country, kterým se kapela proslavila.

Na podzimí evropské turné 2018 přivezla kapela nové album „Good Citizens“ , s nímž se dostala ještě mnohem dál. Coby příslušnice LGBT komunity velice citlivě vnímá problematiku manželství stejného pohlaví. Ve skladbě Better Than Them (ZDE) otevřeně popisuje vlastní zkušenosti tohoto druhu. Celé album je věnováno veskrze osobním tématům, potažmo nepřístojnostem a nepokojům, které hýbají současným světem. I’m thinking violence is the answer,“ říká Cash Savage, které často až nepříjemné reflexe moderní společnosti nezabránily v tom, aby novou desku naplnila až po okraj výraznými hity, a její The Last Drinks je podtrhli fantasticky sevřeným hudebním doprovodem.

V roce 2020 kapela plánovala další evropské turné, celosvětová koronavirová krize ale změnila její plány a turné bylo několikrát odloženo. Nicméně v době totálního lockdownu a streamovaných koncertů natočila živé album „Live At Hamer Hall“, které zachycuje živelnost a nespoutanost kapely v této podivné době, na koncertu bez publika.

PRESS

„But it’s live that Savage and her Last Drinks come into their own. This was one hell of a powerful, confident and intense show.“ FBi Radio

„…korunu tomu všemu nasadila Cash Savage s kapelou The Last Drinks. V případě téhle australské dračice se pořadatelé s popisem v průvodci nesekli a v jejím hlasu jsme našli pokušení i vykoupení. Drsná Australanka působila jako protiklad křehké krásky St. Vincent, přesto je jedno spojovalo: fantastická hudba, i když zcela jiného žánru.“ Svrap.cz/Colours 2015

„Opět nadchla Drive Stage – především trojice koncertů Cash Savage and The Last Drinks, Electro DeLuxe a Heymoonshaker.“ Ostravan.cz/Colours 2015

„Zkrátka, velkej zážitek.“ Bluesmusic.cz


[/trim]