[trim length="250"]

Nejosobnější album své hudební kariéry vydal 7. února na labelu Indies Scope písničkář David Pomahač

Ve srovnání s Pomahačovým předchozím projektem, urban-folkovým duem Kieslowski, značí novinka Do tmy je daleko posun v tvorbě, ať už v textech jdoucích na dřeň či příklonem k elektronice. Svůj podíl na tom nese i citlivá produkce Tomáše Havlena (Zvíře jménem podzim, Spomenik, Post-hudba aj.)

„Je to má zpověď o každodenním hledání světla, aniž bych si byl jistej, že vůbec někde nějaký je. O životě ve tmě s depresema, o všudypřítomným pocitu samoty, o lásce, kterou umím jen těžko dát najevo, o ztrátách a chuti se z toho všeho dostat a vidět světlo, cítit teplo. Myslím, že osobnější album bejt nemohlo. Odhalil jsem úplně všechno,“ říká Pomahač.

David Pomahač založil projekt Bez peří, devět let strávil v Houpacích koních, tři roky prožíval večírek doprovodné kapely Xaviera Baumaxy. Rok 2010 dal vzniknout duu Kieslowski. Písně stojící na zvuku kytary, piana, dvou hlasech a Davidových textech si získaly početnou fanouškovskou základnu a naplněné koncerty doma i v zahraničí. Kieslowski vydali tři alba, několik EP, byli nominováni na hudební cenu Apollo.

Miniturné k novince Do tmy je daleko zahájí Pomahač 21. 2. v Třebíči, dále vystoupí 22. 2. v Novém Městě na Moravě, 27. 2. v Plzni a na konec 11. března v pražském Café V lese, kde proběhne křest alba Do tmy je daleko. Pomahače čekají také festivaly, třeba Žižkovská noc či poličský Colour Meeting.

www.facebook.com/davidpomahacmusic

YouTube:

Stíny

Do tmy je daleko

 

[/trim]
[trim length="250"]

Křehký písničkář s duší rockera a něžný rocker v pozici písničkáře. Romantik, poetik a melancholik v jednom balení s písněmi o hledání toho, co vlastně hledáme úplně všichni. David Pomahač uvádí svou sólovou dráhu singlem Stíny z připravovaného, prozatím bezejmenného, alba. K natáčení přizval hosty – syna Jáchyma, jež Davida často doprovází i na pódiu, belgického skladatele a hudebníka Guye van Nuetena a Tomáše Havlena, který desku produkuje a míchá. 

“Stíny jsou mý strachy, strach je můj stín. Bojím se nespavosti, živejch snů a reality, který nerozumim…a taky taková moje malá popová píseň, která vychází včetně tanečního remixu od Soundocana tedy Jana Čechtického z Ohm Square,” říká k singlu David Pomahač.

David Pomahač založil projekt Bez peří, devět let strávil v Houpacích koních, tři roky prožíval večírek doprovodné kapely Xaviera Baumaxy. Rok 2010 dal vzniknout urban folkovému duu Kieslowski. Intimní výpovědi stojící na zvuku kytary, piana, dvou hlasech a Davidových textech si získaly početnou fanouškovskou základnu a naplněné koncerty doma i v zahraničí. Kieslowski vydali tři alba, několik EP, byli nominováni na hudební cenu Apollo.

Kromě připravované sólovky, již  pokřtí v 30. ledna 2020 v pražském Café V lese, pokračuje Pomahač ve spolupráci s Martinem “Bonusem” Tvrdým na projektu Tvrdý/Pomahač. Je také iniciátorem koncertní série Slow sessions. Deska vyjde na labelu Indies Scope.

 

[/trim]
[trim length="250"]

Křehký písničkář s duší rockera a něžný rocker v roli písničkáře. David Pomahač vydal na labelu Indies Scope nejosobnější album své hudební kariéry.

Ve srovnání s Pomahačovým předchozím projektem, urban-folkovým duem Kieslowski, značí novinka Do tmy je daleko posun v tvorbě, ať už v textech jdoucích na dřeň či příklonem k elektronice. Svůj podíl na tom nese i citlivá produkce Tomáše Havlena (Zvíře jménem podzim, Spomenik, Post-hudba aj.). „Je to má zpověď o každodenním hledání světla, aniž bych si byl jistej, že vůbec někde nějaký je. O životě ve tmě s depresema, o všudypřítomným pocitu samoty, o lásce, kterou umím jen těžko dát najevo, o ztrátách a chuti se z toho všeho dostat a vidět světlo, cítit teplo. Myslím, že osobnější album bejt nemohlo. Odhalil jsem úplně všechno,“ říká Pomahač.

David Pomahač založil projekt Bez peří, devět let strávil s legendární ústeckou kapelou Houpací koně, tři roky prožíval večírek doprovodné kapely Xaviera Baumaxy. Rok 2010 dal vzniknout duu Kieslowski. Písně stojící na zvuku kytary, piana, dvou hlasech a Davidových textech si získaly početnou fanouškovskou základnu a naplněné koncerty doma i v zahraničí. Kieslowski vydali tři alba, několik EP, byli nominováni na hudební cenu Apollo. “Éra Kieslowski je u konce, písničky ale zazní během mých koncertů. Mám je rád a jsou součástí mýho příběhu,” dodává Pomahač.


[/trim]
[trim length="250"]

LAUREN RUTH WARD je přírodní úkaz. Hudební kritika o ní mluví jako o spojení Janis Joplin, Florence Welch a Courtney Barnett. Ve svých textech popisuje své životní zážitky a drsně i s chvěním sdílí svou zranitelnost i sílu. Její koncerty, ať už s kapelou, která flirtuje s 50′-60′ rock’n’rollem, nebo jen s kytarou, jsou plné syrových a niterných emocí.

Lauren vydala v loňském roce své debutové album „Well, Hell“, které ji představilo celosvětovému publiku a sklidilo uznání v médiích jako jsou NYLON, Noisey, Consequence Of Sound, The Los Angeles Times, Indie Shuffle a další. V USA hraje před vyprodanými sály a na pódiu se potkala s tak rozdílnými umělci jako jsou Keith Urban, Shirley Manson, Eddie Vedder, Shakey Graves, LP nebo Liz Phair. Jako poctu k narozeninám Grace Slick vydala vloni také singl „White Rabbit“ a k nedožitým 75. narozeninám Jima Morrisona 7-mi písňové tribute album „Happy Birthday Jim“ včetně videí ke všem 7 písním. Letos už stihla vydat dalších 6 singlů a 3 videa + spolu s Desi Valentine singl „Same Soul“ pro Jack Daniels.

Lauren Ruth Ward je posedlá objevováním sebe samé a nechává se inspirovat vším. V „Aging Actress“, jednom ze svých bočních projektů, spojila své síly s Chrisem Hessem ze SWIMM, režírovala a produkovala hudební video „Incognito“ Alicie Blue a příští rok plánuje vydání dalších 12 písní a 5 videí.

V Praze se objeví se svým kytaristou a spoluautorem jejích písní, Eduardem Riverou.

https://laurenruthwardmusic.com
https://www.youtube.com/channel/UC8dfUJJ-3op3B5wF5uono0w
https://www.instagram.com/laurenruthward/
https://www.facebook.com/laurenruthwardmusic/

[/trim]
[trim length="250"]

Během svého vystoupení v Polsku minulý víkend (na Cieszanów Rock Festivalu) Dubioza kolektiv převzali cenu Złoty Bączek za nejlepší vystoupení zahraničního umělce na festivalu Pol’and’Rock 2018 (dříve Przystanek Woodstock). Gratulujeme!!!

[/trim]
[trim length="250"]

Možná jste už zachytili zprávu o znovuzrození Nylon Jail. Kapela, která zazářila na české scéně v letech 2012-2014 a stejně rychle zmizela v roce 2015, se po dvou letech vrací s video singly, uvádějícími nové album, které vyjde na jaře 2018. A ve stejnou dobu Nylon Jail začnou taky znovu živě vystupovat.

Je nám velkým potěšením, že můžeme být u toho a otevíráme booking koncertů Nylon Jail pro rok 2018.

Rozhovory a odkazy:

[/trim]
[trim length="250"]

Garážový rock a blues z Libanonu? Že jste nikdy o ničem podobném neslyšeli? Tak si nenechejte ujít příležitost vidět a slyšet The Wanton Bishops. Kapela má za sebou několik amerických turné, předskakovala The Who, Guns N‘ Roses a Lana Del Rey, vloni se objevila v Evropě na festivalech jako Glastonbury nebo Nova Rock a 9. dubna v pražském Café V lese odehraje svou českou premiéru.

The Wanton Bishops jsou zhmotněním vize jednoho eklektického muže. Nader Mansour představuje svým způsobem kulturní anomálii. Narodil se a vyrůstal v Beirútu a jako sólový zpěvák je ztělesněním kvílejícího bluesmana. Ale jak říkal Muddy Waters, “the blues had a baby and they named it rock’n’roll.” Vedle delta blues a rock’n’rollu Nadera formovala také kultura 60‘let, beatnická literatura a psychedelie The Doors a Velvet Underground, rock Jimiho Hendrixe a Led Zeppelin, ale také tarab, extatická, emocionální transformace, přítomná v arabské hudbě. K Naderovi se brzy připojil jeho parťák a kytarista–anglofil Eddy Ghossein, známý svou vášní pro klasický i současný britský zvuk a harmonie. S jeho nepřehlédnutelným podílem a pod vedením libanonského undergroundového producenta Fadi Tabbala vykročily Naderovy písně z delty Mississippi a libanonských hor do ulic velkoměstského blues a moderního rocku, hudební krajiny obývané kapelami jako The Black Keys nebo The White Stripes. Hudba The Wanton Bishops ale vydává vlastní nezaměnitelný pach exotického zvířete z daleké země. Útočí na vás kvílením foukací harmoniky, skřeky mrouskajícího se kocoura, meditativními arabskými mawwals a nakažlivě šlapajícími riffy garážových kytar.

První album The Wanton Bishops „Sleep With The Lights On“ vyhrálo všechny možné libanonské ceny, posbíralo pochvalné mezinárodní recenze a vystřelilo kapelu do světa. Současné turné podporuje jejich nové EP Nowhere Everywhere, na kterém, podle Naderových slov, kapela napojuje svůj blues-rock‘n‘roll na elekronicko-blízkovýchodní dálnici. „Dostáváme se k podstatě hudby, kterou chceme tvořit a ta je děsivě zmatená, stejně jako naše vlastní identita libanonských rockerů, žijících v Bejrútu, nesmrtelné kulturní křižovatce.“

*************************************
INFO
THE WANTON BISHOPS /LBN
9.4. 2017 20:00
Café V lese, Krymská 12, Praha 10

www.thewantonbishops.com
https://www.facebook.com/thewantonbishops
https://www.facebook.com/events/1872423926375434/

Video
https://youtu.be/KwV5LfxFMxU
https://youtu.be/EO7AvrV0ju8
https://youtu.be/HJInuJyFn04

[/trim]
[trim length="250"]

Nive Nielsen je grónská zpěvačka, která se svou kapelou The Deer Children jezdí po světě a společně hrají vlastní, hlučné, folkové písně, občas se špetkou vokálního jazzu nebo kovbojských balad a skřítkovskou ozvěnou.

Kdybyste shromáždili na jedno místo nejlepší světové spisovatele dětských knih, nemohli by vymyslet nikoho jako je Nive Nielsen. Její umělecká biografie je neuvěřitelnější než jakákoli fikce. Svůj úplně první koncert odehrála pro dánskou královnu v přímém televizním přenosu. Brzy na to hrála v hollywoodském filmu “The New World” po boku Colina Farrella. Pokud je vám to málo, tak nezapomeňte, že patří k Inuitům, tedy Inukům, původním obyvatelům Grónska. Tam, kde žije, celé léto nezapadá slunce.

Několik dalších faktů: Její první album Nive Sings! produkoval nikdo menší než John Parish (P.J. Harvey aj.) a hned za něj získala v USA IMA – Independent Music Award. Na produkci a nahrávání dalšího alba Nive and The Deer Children – “Feet First” – se podíleli Howe Gelb (Giant Sand), Ralph Carney (Tom Waits) a opět  John Parish a deska je znovu nominována na IMAward. Vedle toho má Nive za sebou spolupráci s přáteli z takových hvězdných indie part jako jsou The Black Keys nebo Wolf Parade. Ještě překvapivější je ale fakt, že její neuvěřitelný příběh se pojí s její vlastní schopností neuvěřitelné příběhy vyprávět nebo je vyjádřit jen svým vroucím nebo pronikavým hlasem. Někdy vibruje archaickými výkřiky, jindy zpívá jako dětským šepotem.

Její písně jakoby pocházely z knihy příběhů, které se nikdy nestaly. Můžou být odkudkoli a je těžké říct, z jaké jsou doby. Jsou to hlučící folkové nápěvy na indie steroidech, precizně zahrané její mezinárodní skupinou velmi vynalézavých muzikantů. Její písně mají v sobě něco, díky čemuž se vám neodbytně usadí v hlavě a není to jen proto, že je napsala jediná grónsko-inuitská indie kapela, kterou znáte. Jsou to sněžné písně? Je to Inuit Indie rock? Ať je to cokoli, měli byste si to pořádně poslechnout.

Nive and The Deer Children jsou:

Nive Nielsen – píše písně, zpívá, hraje na kytaru a ukulele,
Jan de Vroede – produkuje písně a hraje na cokoli, co leží v jeho dosahu, většinou věci se strunami a klávesami,
Charlie – kytara, banjo, pila a všechno drnkání,
Jeppe Skovbakke – basa a všechny hluboké tóny,
Andrew Collberg – bicí a tak,
Salik Parbst + Nicolaj Brandt – dechy a různé cingrlátka…

PRESS

“Nieve Nielsen makes folk interesting with a hint of rock and grunge” Fresh Beats 365

“These songs are shape-shifting beasts that twist as soon as you think you’ve got them pinned down” Folk Radio UK

Fullmoonzine.cz – interview 11/2017
Penny Black Music – interview 04/2016
Folk Radio UK – interview 02/2016
Glitterhouse Rec. – “Feet First” album press release, 11/2015
Glitterhouse Rec. – “Nive Sings!” album press release, 05/2012



[/trim]
[trim length="250"]

Terne Čhave jsou považováni za jednu z nejstarších, ale také nejúspěšnějších českých romských skupin. Doma hráli na všech velkých a kupě malých festivalů a projeli také velkou část Evropy, od Polska, Slovenska a Maďarska přes Itálii, Španělsko, Francii, Benelux, Německo až po Anglii a Skotsko.

Terne Čhave představují na české i evropské hudební scéně jedinečný fenomén. Již od svých počátků, které sahají do 80. let, se drží romských kořenů, ale jako jedna z mála (původně) romských kapel se nespokojují s nekonečnými variacemi na klasický romský folklór. Potřeba hledání výrazu, který by odrážel nejen hudební zkušenost jednotlivých muzikantů, ale i osobní pohled na svět, vede k tomu, že se v jejich hudbě objevují prvky mnoha různých stylů (rock, folk, ska, blues, jazz, funk, world music…) nebo energie ulice.

Možná vás napadlo, co je to vlastně ta „romská hudba“? Cymbál, husle a brača? To už ale dávno neplatí… Romové byli odjakživa hudební všežravci a dokázali si přizpůsobit hudbu jakékoli země a doby, ve které žili, k obrazu svému. Stejně tak se i Terne Čhave zmocnili nástrojů dnešních rockových kapel a spojili jejich potenciál se svou pověstnou energií. Jejich romství se projevuje v osobitých melodiích a zejména v romských textech, ve kterých zpívají o místě dnešních Romů (a vlastně všech lidí) v neustále se měnícím světě, o hledání vlastní cesty a identity, ale i o tématech, jako jsou peníze, práce a jídlo (halušky). Inspiraci čerpají z vlastních zkušeností a příběhů, díky čemuž jsou texty autentické, bez ohraných klišé nebo patosu. Kapela sama si ale se svým stylem moc hlavu neláme a ani vám na podobné úvahy nezbude čas, většina skladeb se totiž odehrává v ďábelském tempu. Pokud byste ale samou zvědavostí nemohli usnout, prozradíme vám, že tohle je skutečný cikánský rock’n’roll alias ROM’N’ROLL!!!

Co si z hudby Terne Čhave odnesete, je zcela na vás. 9 z 10 psychologů ale garantuje, že tento příval pozitivní energie a emocí je tím nejlepším lékem na deprese. Vždyť na co by nám byly problémy, kdybychom se z nich nemohli vyzpívat a vytancovat?!


[/trim]
[trim length="250"]

Bylo nebylo, před dávnými lety (2003), v pochybném koutě světa a zemi zvané Bosna a Hercegovina se parta kamarádů rozhodla založit kapelu. Nebyla to ale obyčejná kapela, protože oni ji rozhodně nezakládali za obyčejných okolností. Pravda, vedle místních balkánských ingrediencí se v jejich hudbě objevily i globální vlivy celého světa: ska, punk, reggae, dub, elektronika, hip-hop. Ale nefungoval tam žádný hudební byznys, nebyly téměř žádné koncerty, žádný prostor pro kulturní ani politické vyjádření mladých lidí. Ve skutečnosti se celý region zmítal v hluboké morální krizi a poválečné ekonomické stagnaci. Z tohoto marasmu se zrodili DUBIOZA KOLEKTIV. Nikoli ovšem potichu, ale kopali kolem sebe a křičeli, vynášeli na světlo tabuizovaná a přehlížená témata a důrazně si vynutili pozornost. Tak vznikl fenomén, který od té doby oslovil statisíce lidí na celém světě a dodnes neztratil ani píď ze své síly a údernosti.

První eponymní album „Dubioza Kolektiv“ z roku 2004 prolomilo svým entuziasmem poválečnou bosenskou letargii, druhé CD „Dubnamite“ už pověst kapely přeneslo přes hranice domoviny. V roce 2008 album „Firma Illegal“, tvrdě se vymezující proti nacionalistickému establishmentu, oslovilo už celý Balkán, podobně jako tvrdý střet s ultrakapitalistickým showbyznysem na albu „5 do 12“, které Dubioza Kolektiv dali k volnému stažení na svoji stránku dubioza.org. Zhruba v tomto čase si stále populárnější balkánské party všiml Bill Gould z Faith No More, na jehož labelu Koolarrow records vyšlo páté album „Wild Wild East“, které Dubioza Kolektiv definitivně usadilo na mezinárodní scénu. Následovala další alba „Apsurdistan“ a „Pjesmice za djecu i odrasle“ v rodné bosenštině a anglicky zpívané „Happy Machine“ a veleúspěšné singly “Kažu”, „Free.mp3“ a „No Escape (from Balkan)“. Na těchto nahrávkách se spolupodílela taková jména, jako Manu ChaoBenji Webbze Skindred, katalánští La Pegatina, pundžábský zpěvák BEE2, makedonský trumpetista Džambo Agušev a další. Desáté album #fakenews, se znovu hostujícím Manu Chao, vyjde v lednu 2020.

Desítky miliónů shlédnutí na sítích, sólo koncerty v desetitisícových balkánských arénách v Záhřebu, Bělehradě, Lublani, Pule, Rijece, Splitu, Sarajevu nebo Sofii, vyprodané koncerty v USA, Kanadě a napříč Evropou, od Londýna, Dublinu či Osla přes Amsterdam, Berlín, Prahu, Budapešť, Vídeň až po Madrid. Také úspěšné sety na velkých festivalech, včetně Glastonbury, Roskilde, Lollapalooza, Boomtown Fair, Sziget a mnoha dalších. Rekord v návštěvnosti na Fusion Stage Exit festivalu a vystoupení před půlmiliónem fanoušků na Pol’and’Rock festivalu, kteří jim v roce 2018 v hlasování publika přiřkli cenu Złoty Bączek za nejlepší zahraniční koncertní set. Jejich koncertní aktivita bere dech, ročně odehrají zruba 100 koncertů. To je stručná bilance kapely za posledních pár let.

Dubioza Kolektiv se během let stali největší balkánskou a pravděpodobně i východoevropskou kapelou současnosti. Důvody jejich oblíbenosti jsou nasnadě: jak ukazuje historie kapely, tihle hoši se nezastaví, dokud nedosáhnou svého. Pokud hledáte mačistické siláky, motivované penězi a vlastním egem, tak ty tady nenajdete. Dubioza Kolektiv nejsou žádné nablýskané MTV gansta-rap hvězdy, hrající si na drsné hochy a placené z reklam na poslední módu. Zato můžete čekat kapelu, jejíž život a hudbu formovaly válečné zkušenosti, které ale dokázala přetavit do pozitivního poselství, z něhož na vás dýchne závan čerstvého vzduchu. Kapelu, která zní jako žádná jiná na současné scéně. A pokud jste otevření novým zkušenostem, jejich přístup k životu může změnit i ten váš.

DISKOGRAFIE

2004    Dubioza kolektiv / Gramofon Rec.
2004    EP Open Wide / Gramofon Rec.
2006    Dubnamite / Gramofon Rec.
2007    Unpopular Singles / Gramofon Rec.
2008    Firma Ilegal / EKIPA / Menart / PGPRTS
2010    5 do12 / Menart
2011    Wild Wild East / Koolarrow Rec.
2013    Apsurdistan / Password Prod.
2015    Happy Machine EP / Password Prod.
2016    Happy Machine / Koolarrow Rec.
2017    Pjesmice za djecu i odrasle
2020   #fakenews / Menart

PRESS

Dubioza kolektiv: stále stejné zprávy (FullMoon Magazine #64, 08/2016)


[/trim]