[trim length="250"]

Ať už se vám líbí country, irish-punk na způsob The Pogues, křehké písně Sinnead O’Connor, mužné balady Glena Hansarda či třeba hvězdní U2, vězte, že někde u kořenů těchto a mnoha dalších muzikantů lze najít pramen, ze kterého všichni čerpají: irskou hudbu. A mezi ty, kdo staletou bohatou tradici úspěšně a po svém přenášejí do 21. století patří Ye Vagabonds.

Jejich poslední album The Hare’s Lament, zpracovávající tradiční písně i objevy z unikátního rodinného archivu, vyšlo letos na jaře. Ye Vagabonds za něj získali několik nominací na ceny BBC Radio 2 Folk Awards a RTÉ Radio 1 Folk Awards a stali se kandidáty na senzaci roku.

Bratři Brían a Diarmuid Mac Gloinnové, od mala obklopeni hudbou, prošli nenahraditelnou školou pouličního hraní. Když z rodného Carlow přesídlili do Dublinu, brzy se stali pevnou součástí tamní folkové a bluesové hudební scény. Debutové eponymní album z roku 2017 přineslo originální směs irské tradice, anglického folku i záoceánské apalačské muziky a zaujalo jak v Irsku tak ve Spojeném království. K jejich vzestupu výrazně přispěl i Glen Hansard, který Ye Vagabonds vzal s sebou na evropské turné v roce 2015 a o rok později je pozval na velký reprezentativní koncert Imagining Home do National Concert Hall of Ireland.

17. prosince máte šanci slyšet tuhle čerstvou irskou krev poprvé naživo v Praze.

[/trim]
[trim length="250"]

FlookNezapomenutelné příběhy beze slov

Text: Jiří Moravčík

Návrat kultovní anglo-irské skupiny Flook po čtrnácti letech má doslova nádech senzace. Vynikající album Ancorastíhané oslavnými recenzemi bylo bez dlouhých řečí v prestižní anketě BBC Radio 2 Folk Awards nominováno na nahrávku roku 2019 a kvarteto na bouřlivých koncertech znovu potvrzuje dávné upozornění magazínu fRoots: „Připravte se na subtilní oheň, hráčský důvtip a rytmickou sílu. Ti báječní lidé na vás z rohu hojnosti vylijí tolik velebného muzikantství, až se z toho málem zalknete.“ Čtveřice vystoupí po třinácti letech v Čechách, fanoušci z celé republiky míří 12. listopadu do pražského Rock Café.

Návrat v takovém stylu nebude pro příznivce Flook asi žádné překvapení, natolik jedinečná skupina předhonila kdysi dobu, nicméně i ti nejvěrnější začali v uplynulých letech spíš vzpomínat než předpokládat, že ji ještě někdy spatří či uslyší z nahrávky. Nedoufali ani pamětníci explozivního pražského koncertu z roku 2006, kdy Flook lidem nadobro vymazali z hlavy poslední zbytky otravné new age keltománie.

Rozrazit dveře, jako by je zavřeli teprve včera, nebylo pro Flook příliš složité. Jejich přetrvávající úspěch pramení ze zcela intuitivního napojení čtyř brilantních instrumentalistů s nezměrnou fantazií, kterým na sebe prostě stačí kývnout, začít hrát a neustále na sebe reagovat, důvěřovat si, mít nezpochybnitelnou víru v sebe navzájem.

„Dávám dobrý pozor, jak se ostatní tváří, vnímám, co si myslí, a pokud vidím záblesk zájmu, pak je vše v pořádku a začínám ztrácet zábrany, “vysvětlila flétnistka a akordeonistka Sarah Allen. Spolu s Edem Boydem (kytara, buzuki, klavír), Brianem Finneganem (tin whistle, flétna) a bodhranistou John Joe Kellym patří mezi nejvýraznější hráče irské a britské moderní tradiční scény. Sami za sebe i s jinými: Sarah mimo jiné dlouho hrála s The Waterboys, Ed je zároveň členem famózní skupiny Lúnasa, Brian vydává pozlacené sólové desky a John Joe zůstává tím, čím byl vždy: pravděpodobně nejlepším světovým hráčem na bodhrán. Jak říká Ed: „Kdo potřebuje bicí soupravu, když má Johna?“

V erbu mají Flook vášeň a dovednost. Nakládají s druhem horečné energie a ustavičně zdokonalovaným aranžérským citem pro komunikaci mezi nástroji a jejich vzájemné ovlivňování. I při pověstné pekelné rychlosti vnímáte u Flook požitkářské pohrávání si se silnými melodiemi, jejich intuici pro prchavou lyričnost, vracející se v mnoha ozvěnách. Nepotřebují hlasy ani slova a přesto vyprávějí nezapomenutelné příběhy. Irskou tradiční hudbu berou Flook jako neuzavřený prostor, v němž s neúnavným důvtipem novátorsky mísí dávné dědictví s moderním rozhledem a přesahy do Bretaně, Středomoří nebo jazzu.

Flook určitě poznáte na první poslech: dvě flétny, navíc každá z jiného hudebního žánru, dávají skupině punc naprosté originality. Začínala jsem s klasickou flétnou a hrála hlavně na příčnou flétnu a altovku, nevycházím z prostředí tradiční hudby. S klasickou hudbou jsem sekla, když jsem se dostala k jazzu. Začala jsem znovu improvizovat a cítila se k tradové scéně přitahována, i když o sobě stále nemluvím jako o tradové hudebnici. Jsem takový podivný hybrid,” tvrdí o sobě Sarah.

Po celou dobu dvacetiletého příběhu, do kterého zpočátku patřil také flétnista Michael McGoldrick, připomíná kvartet žraloka – nadobro se zastavit, zemře. Ani během několikaleté hibernace, ukončené nesmlouvaným voláním fanoušků po návratu, Sarah aspol. nelenili: věnovali se vlastním projektům a přemýšlení o budoucnosti. Název nového alba Ancora z latiny překládáme jako kotvu; znamená ale také naději a nejvíc se podle Eda vztahuje k citátu Michelangela, který v sedmaosmdesáti letech prohlásil:“ancora imparo” – tedy stále se učím. Jak příznačné pro Flook! Vždyť jim by stačilo jen pokračovat, navázat na předešlé úspěchy, jet na jistotu. Jenomže to by nebyli oni – kapela neustále čelící dalším výzvám. Většinu skladeb složila Sarah s Brianem, nerozpakovali se však vypůjčovat a inovativně se napojit na melodie současných hvězd: irského dudáka Jarlatha Hendersona nebo fenomenální houslistky Zoë Conway.

Na zdání, že Flook se dokážou pouze odpočítat a vyrazit do irského trance zapomeňte: nadále ohromují složitě aranžovanou a propracovanou, s bohatým doprovodem netradičních nástrojů vyšperkovanou hudbou, bez soucitu s tradicionalismem. Posloucháme sakra moderní ozvěnu tradic a věrohodně obhájenou nutnost nezastavit se – ano, jak ten žralok. Nemůžeme ani opomenout exkluzivní hosty alba Ancora, kdy co jméno, to rána do stolu: Phil Cunningham (klavír), Amadou Diagne (perkuse), Philip Henry (lap steel guitar), Trevor Hutchinson (kontrabas), Matthias Loibner (hurdy-gurdy), Patsy Reid (cello, viola) nebo Mark Tucker (theremin).

I bez nich si listopadový koncert Flook nenechte ujít – byli byste sami proti sobě. A přišli o možnost zažít „čtyři skvělé hudebníky a čtyřnásobně skvělou hudbu”.

[/trim]
[trim length="250"]

“It is jazz, and it is not jazz. It is modernism, but full of tradition at the same time. It is a semi-improvised, complex musical structure thats swirls with a perfectionistic care about every sound and every detail.” (beehype)

Široce rozkročené pojetí jazzu, fascinace rytmickými sekvencemi a abstraktním vokálem, experimentování a neustálá potřeba hledání zvuku, stehně jako prolínání kultur, tvoří základ přístupu dua Zabelov Group k hudbě a jejímu provedení.

Dvojice Jan Šikl a Roman Zabelov se na scéně společně pohybuje od roku 2012. Český skladatel a multiinstrumentalista Jan Šikl vystudoval skladbu na Pražské konzervatoři, kromě hraní na bicí a trubku v Zabelov Group a skupině Korjen, tvoří scénickou hudbu pro Národní divadlo, Český rozhlas, Spitfire Company, opakovaně spolupracoval s Orchestrem Berg.

Roman Zabelov pochází z malé vesnice Žiliči v Bělorusku. Hra na akordeon pro něj byla přirozeným rodinným dědictvím – dědeček samouk, otec i oba dva starší bratři jsou profesionálními akordeonisty. Od roku 2010 studuje v Praze, aktuálně dokončuje studium skladby na HAMU. V kapele se výrazně uplatňuje také éterickým vokálem.

Dvojice využívá kromě živých nástrojů syntezátory i další efekty, esenciální však pro ni zůstává neustálý spontánní proces tvorby na pódiu a práce s momentální náladou. Svou tvorbu zachytili poprvé na domácí nahrávce “40 000 km” (2012) a live albu “Secret Session” (2014), na podzim loňského roku vyšla u Minority Records jejich první studiová deska “Eg”. Duo se ale neomezovalo stěnami studia, “Eg” obsahuje terénní nahrávky, zachycení zvuku kostelních varhan a také hosty, např. oceňovaného českého jazzového kontrabasistu Jaromíra Honzáka. Z původního akustického puritánství se postupně stal komplex cinematické hudby provázané samply a akustickými nástroji, rozšířenými o elektroniku.

“V naší práci se začalo vrstvit několik tendencí. Objevování zvukových možností zmodulovaného akordeonu nás přivádí jak k ambientní hudbě, tak ke striktním groovům. Zajímá nás jak abstraktní kompozice, tak kombinace s narativem mluveného slova a terénních nahrávek. Objevujeme naše hráčské možnosti, a zároveň si užíváme možnosti studiové postprodukce. Nevím, jestli budeme mít vůli k takové syntéze i u příštích nahrávek, ale na albu “Eg” se snad podařilo všechny tyto roviny propojit”, dodávají Zabelov Group.

PRESS

Rozhovor: Zabelov Group a hledání zvukových možností (JazzFestBrno)

Rozhovor: Zabelov Group: Není bezvýznamných okamžiků (Radio Jazz)

Rozhovor: Jasný záblesk na scéně alternativní hudby (REFLEX)


 

[/trim]
[trim length="250"]

Darla Smoking je nový hudební projekt dvou zkušených muzikantů ze Slovinka. Pod tímto jménem vydali elektro producent Nac a bubeník Brgs v roce 2018 debutové album “Big Bug”. Pod pokličkou tohoto horkého hudebního kotle se ve vlastní šťávě z historie i současnosti našeho světa vaří skvělé ratatouille s chutí temného a občas i tísnivého dubu, taneční elektroniky, omamné psychedelie a čiré word music. Darla Smoking vás vezmou na projížďku po krvavých březích Mississipi a barevných scenériích Bollywoodu, prozkoumáte skrytá a temná zákoutí Orientu nebo budete pozorovat rituální tance afrických kmenů. Takovýhle trip vám žádná jiná cestovka nenabídne, ten můžete zažít jen s Darla Smoking.

“Incredibly interesting, unusual, challenging and fresh album” Rockline.si

“The Big Bug album is proof that people who rush through life often overlook the unique moments which make this world so beautiful” RockOnNet webzine

[/trim]
[trim length="250"]

Jsou lidé, kteří se jako světoobčané už narodí. Takový je i brazilský hudebník a skladatel Luiz
Murá
. Pochází z Rio de Janeira, ale má brazilsko-japonsko-portugalsko-italské předky a při výběru
svých spoluhráčů se rozhodně neomezuje geografickými nebo národnostními hranicemi. Z Brazílie
se vydal do světa hledat novou hudbu a inspiraci a na své cestě potkal spoustu muzikantů a umělců
se stejnou cikánsko-cestovatelskou duší jako on sám. Na základě takových setkání vznikla i skupina
MiraMundo.

Stalo se to v Barceloně, středomořském městě uprostřed této planety, kde objevil to pravé místo,
které mu umožnilo rozvinout hudební odkaz, který si přivezl. Gimbristé z Maroka, italští pěvci,
flamenkoví tanečníci, brazilští sambisté, hráči na djembe ze Senegalu, ruští bajanisté, mexičtí
mariachi a rumunští cikáni, ti všichni hráli tu stejnou píseň, ale vždy s novým zvukem a novou
příchutí. Neexistovaly zde žádné hranice, jen hudební jednota.

Během té doby potkal spoluhráče, kteří s ním tvoří MiraMundo: houslista Agostino Aragno z Itálie,
zpěvačka Desirée Garcia Miras ze Španělska, basista a multiinstrumentalista Ernesto Vargas z Mexika a nyní také bubenice Gloria Maurel ze Španělska. Každý z nich pochází z jiné země a každý z nich přidal ke zvuku kapely své kulturní dědictví a také svou vášeň pro muzicírování, cestování a spolupráci s umělci z celého světa.

Misí MiraMundo je sdílet své písně posluchačům po celém světě, od těch nejintimnějších vokálních
harmonií až po ty nejdivočejší večírkové popěvky. Zároveň svými vlastními příběhy zvou
posluchače na kouzelnou cestu světem. MiraMundo zní jako soundtrack k cestování.

[/trim]
[trim length="250"]

Sergio Mendoza is probably my favourite musician of this time. He has the cumbia and mambo in his DNA, but he has the power to make it sound like today. His Orkesta is as punk as the Sex Pistols and as violent as Perez Prado” — Camilo Lara, Mexican Institute of Sound

“Orkesta Mendoza is one of the best live bands out there. Their music delves into a myriad of directions, rhythms and moods, big band orchestrations mixed with lo fi electronica, vocals en Español together with moving instrumentals. The “Vamos a Guarachar” album is epic and soulful, it captures that positive spirit of the Southwest” — Joey Burns, Calexico

Something is stirring in downtown Tucson. That’s no great surprise perhaps: Calexico have been sending out missives from the desert for 20 years now, Giant Sand for even longer than that, and the Green on Red revival is surely overdue. These three giants of American popular music ask questions of the form, chiefly because of where they are situated. Let us remind ourselves that this isn’t a big city in the American sense (it’s the country’s 33rd largest), but that its hinterland is indeed as big as it gets. For an hour south, Mexico starts. And this is where things get interesting.

Born in Nogales, Arizona, raised in Nogales, Sonora, multi-instrumentalist and band-leader Sergio Mendoza grew up listening to the Mexican regional styles jostling for headspace in a young, music- mad mind – cumbia mainly, but mambo, rancheras and mariachi too. The border is always a fierce arena of exchange, both commercial and cultural, and so there was American music too. At one point ‘rock and roll, the classics’, as Mendoza himself deadpans, seemed to win out and he stopped playing those ‘Latin styles’ for a good decade and a half.

The return to those sounds was a strong one in 2012’s Mambo Mexicano, co-produced by Mendoza and Joey Burns of Calexico – a band for which Mendoza has become an increasingly integral touring and recording member. While that record had a studied air, tentative in parts (as befits the renewal of an old love affair), ¡Vamos A Guarachar!, released on 7 October 2016 by prestigious Glitterbeat Rec., is another beast entirely: by turns raucous (‘Cumbia Volcadora’, featuring Mexican electronic pioneer Camilo Lara), tender (‘Misterio’, surely Salvador Duran’s finest moment with the band so far) and plain serious fun, as in ‘Contra La Marea’ and ‘Mapache’, it also bears a robust electronic edge, a keen pop sensibility and all the hallmarks of Mendoza’s love of 60s rock, with the closing track, ‘Shadows of the Mind’, sure to be included if anyone decides to update the Nuggets collection for the 21st century. This is roundabout way of saying that it appears to have everything, but never too much of anything. Focused, fierce and beautifully executed by a superbly drilled set of musicians, it is a record that fully matches the band’s explosive live performances.

“A sunny-side-up mix of cumbia, mambo, indie and electronica… If you think Latin American music tends towards the formula, try this out for size.” — fRoots

Nogales, Sonora, Nogales, Arizona: this is what the border looks like here – for now. To talk about borders and the diasporas they create, is to be pitched headlong into our era’s most urgent debate, marked by Trump’s lurid obscenities and the lines being hastily reinstated across Europe. Orkesta Mendoza’s contribution to that debate is to show us what the border sounds like and what masterpieces can be achieved by honest cultural exchange. What we decide to do with that information is up to us. With this record, however, we’ll have an awful lot of fun deciding.

You could, of course, take the trip to Tucson yourself, to the home of this essential set of field recordings. The scene hangs out together, so … if the stars align and their frantic tour schedules permit, you might see any number of folks from Calexico, Giant Sand or up-and-coming cumbia rockers Xixa deep in conversation somewhere in town with a quiet young man in black. That’s Sergio. Right now, in this endless game of Tucson tag, Orkesta Mendoza are IT.


[/trim]
[trim length="250"]

Občas vám někdo (třeba Earth Music 🙂 ) delší dobu nebo opakovaně nabízí kapelu/umělce, říkáte si, jo, to je docela dobré, ale chybí tomu koncovka a kapela u vás ještě pořád nehrála. A potom ji konečně uvidíte naživo a nechápete, proč jste s tím tak dlouho váhali. Jedním z takových případů jsou MiraMundo z Barcelony. Krásná, lehounká, prosluněná hudba a stejně takoví muzikanti, lidé, s kterými máte pocit, jako byste se znali odjakživa.

MiraMundo jsou novým přírůstkem do naší agenturní rodiny a než zprovozníme jejich profil tady na našem webu, můžete se podívat na jejich 3 nové videa z nedávno vydaného alba. A pokud věříte mému dobrému hudebnímu nosu, tak nečekat a rovnou si je zabookovat.

MiraMundo – Slitter
MiraMundo – Alma de papel
MiraMundo – Angeli de la notte

[/trim]
[trim length="250"]

PREßBURGER KLEZMER BAND 2017: Klezmer dance party!

Preßburger Klezmer Band přináší v roce 2017 taneční smršť, program ušitý na míru speciálně pro hudobní festivaly. Program, který zvedá obecenstvo na nohy a vyzývá k tanci. Směs klezmerových tradicionálů, jidiš písní, balkánského temperamentu a folklóru střední Evropy, to vše s nádechem jazzu a virtuózními improvizacemi. Nenechejte se dvakrát prosit a tancujte, užívejte a nechejte se vést temperamentní hudbou. Nic jiného se totiž při tomto programu ani dělat nedá!

Vedle “Klezmer dance party” ale Preßburger Klezmer Band vystupují i s dalšími programy, jako “Klezmer meets Balkan”, “Večer zábavy na židovské téma”, “Balady”, “Východ”  a další.

O KAPELE

Jedinečné bratislavské hudební seskupení Preßburger Klezmer Band si od svého založení v roce 1995 získalo množství příznivců. Tato první slovenská formace, inspirující se emotivní a taneční hudbou původem ze střední a východní Evropy, známou jako klezmer, je zároveň jednou z nejoceňovanějších skupin svého zaměření v Evropě. Její energický hudobní kokteil je podmanivě namíchaný ze židovské, balkánské a orientální hudby, stejně jako ze slovenského a romského folklóru, to všechno s originální esencí současných moderních stylů jako jazz, rock, reggae a latina. Preßburger Klezmer Band patří mezi přední představitele evropské scény world music.

Skupina od svého vzniku absolvovala množství rozmanitých vysoupení nejen na Slovensku a v České republice, ale i v Evropě a zámoří, počínajíc multižánrovými hudebními festivaly, přes koncerty v klasických hudebních sálech a synagogách, až po zábavy na plesech, oslavách a firemních akcích. Vystoupení kapely přinášejí podmanivou interpretaci známých i unikátních písní především v jazyku jidiš, ale i ve slovenštině, angličtině a balkánských jazycích a vyzařují strhující emotivnost i nakažlivý taneční náboj klezmeru. Preßburger Klezmer Band má na kontě sedm alb a množství úspěšných spoluprací na filmových, divadelních a jiných projektech. Předposlední album „Tants mit mir“, na kterém mj. hostuje jeden z nejlepších klezmerových klarinetistů Merlin Shepherd, získalo cenu Radio_Head Award 2012 v kategorii World Music/Folk.

Sestava:

Marta Potančoková / Ivana Ecetová – sólový zpěv
Snežana Jović-Werner (Srbsko) – akordeón, sólový zpěv
Andrej Werner – housle, vokály
Miro Lago – klarinet, vokály
Valér Miko – klavír, syntetizátor, vokály
Samo Alexander – kontrabas, sólový spev
Jano Oriško – bicí, perkuse

Stálí hosté:
Karine Sarkisjan (Arménie) – sólový zpěv
Linda Luptáková – lektorka klezmerových tanců


[/trim]
[trim length="250"]

Sergent = četař, seržant,  Pépère = 1) obtloustlý, kulatý, 2) pěkný, pořádný, 3) poklidný, pohodlný, fajn,

Sergent Pépère to je neodolatelná směsice jazzové, cirkusové, balkánské a filmové hudby s příchutí ska, latiny a francouzského šansonu. Sergent Pépère je synonymem pro vynikající instrumentální výkony, dokonalou sehranost a živelnou radost z hraní, to vše podáváno s virtuózní lehkostí a mistrovským nadhledem, jen jakoby mimochodem… Sergent Pépère musíte ale především vidět – jejich hudba funguje především v dokonalém spojení s jejich vizuální show, cirkusovými kostýmy a pantomimickými gagy – obecenstvo zapomíná na čas a rádo se nechává přenést na bulváry Paříže, do cirkusu, na istanbulské tržiště, na balkánskou svatbu, do přístavního baru Buenos Aires, na karneval v New Orleans a také do němých filmových grotesek Charliho Chaplina. Sergent Pépère je kapela, která dokáže zasáhnout a rozesmát jazzmany, rockery, technaře i folkaře, od dětí až k dědkům, protože mluví o tom, co máme vevnitř všichni společné.

Sergent Pépère, kteří jsou často přirovnáváni k balkánským, ale i neworleánským dechovým kapelám, mají za sebou bohaté koncertní zkušenosti z hraní na festivalech po celé Evropě a především jako mobilní pouliční divadelně-hudební ansámbl. Svědčí jim úzký kontakt s publikem, jejich klubová nebo pouliční vystoupení mají nezapomenutelnou atmosféru tím, jak publikum bývá vtaženo do děje.

Pocházejí z bretaňského Rennes a vznikli na základech pouličního divadla Arpion Celeste. V ČR zdomácněli v letech 2002 – 2009, kdy tady absolvovali desítky koncertů a získali si početný zástup nadšených obdivovatelů. Objevili se např. na Colours of Ostrava, Letní Letná, Noc s Andělem, Prázdniny v Telči, Letní filmová škola, Kolínský Mimoriál, Folkové prázdniny v Náměšti, Svatováclavské slavnosti v Českém Krumlově a Břeclavi, v pražském Paláci Akropolis a mnoha dalších festivalových, klubových i pouličních vystoupeních.

Recenze – Ohlasy

“… To všechno ovšem bylo naprosté nijaké nic proti úderníkům z Francie, kteří pod názvem Sergent Pépère téměř vyhodili nádvoří do vzduchu… Kostýmy, hravost, blbnutí na pódiu i pod ním, schopnost dělat si legraci ze sebe sama, hra na tubu na didgeridoo způsob a kvalitní muzika, toliko pár indicií pro neznalce.”
David Věžník, Folkové Prázdniny, Musicserver.cz

“Kolín – Litry potu tekly ve čtvrtek večer nejen z mnoha desítek diváků, ale i francouzské kapely Sergent Pépère, která příchozí bavila v sále štítarské hospody La France.”
(hej) Kolínský deník – 24.6.2006

“…francouzskému Sergentovi jsem se smál jako debil. Módní přehlídce metrosexuálù, největšímu bluesovému zpěvákovi naší doby, magické akci mistra Nestora, perkusistovi, který „hovoří plynně česky“ i celému spolku najednou. Připadal jsem si jako v Bohnicích a cítil jsem se naprosto skvěle.”
Milan Zeibert, Plátek – Folkové Prázdniny, Náměšť nad Oslavou

“…Bylo radostí sledovat, co všechno jsou Francouzi (komedianti jedni) schopní učinit, aby publiku udělali potěšení. Stoprocentní přesvědčivost a nasazení. Absolutní vrchol festivalu!”
Vladimír Sládek, Ostrovní Mimoriál se všudepřítomnými ufony, Kolin.cz

“…kapela předvedla opravdu velmi propracovanou show s prvky všeho možného i nemožného a rozesmála alespoň na chvíli úplně každého.”
www.kulturniakce.cz, koncert S.P. v Paláci Akropolis


[/trim]
[trim length="250"]

Izraelská perkusistka, skladatelka a muzikantka Liron Meyuhas a její poslední projekt La Gitana jsou od této chvíle skvělou posilou našeho rosteru umělců, které zastupujeme v ČR. Podívejte se na její profil mezi zastupovanými umělci v ČR.

[/trim]