[trim length="250"]

Daniel Romano’s Outfit (CA), Guest: Adrian T. Bell (UK/CZ), Support Carson McHone (US), 26.6.2022, Cross Club Open Air. Více informací a vstupenky ZDE.

[/trim]
[trim length="250"]

RHYECE O’NEILL je australský písničkář, muzikant, tulák, tesař, stavební dělník, lovec, odborový předák, DJ, básník a spisovatel, bluesman a pankáč v jedné osobě. Pochází ze South Gippsland v australské Victorii a jeho řemeslem je především psané slovo. V roce 2017 shromáždil svou poezii a písně na své první album Übermensch Blues. Coby plodný básník, prozaik a písničkář dokončil několik románů, z nichž „Run To The Dust“ vychází z jeho zkušeností odborového předáka, který vedl pracovní spor při práci na obrovském stavebním projektu v poušti, v outbacku. V té době také vznikla velká část jeho druhého alba Death of a Gringo. Na kontě má také sbírku básní „The Condition Report 45“.

Sólově nebo s kapelou hrál po a barech a sálech v celém australském vnitrozemí i ve městech na pobřeží. Absolvoval turné nebo vystoupení s kapelami The Beasts of Bourbon, The Ape, The Brian Jonestown Massacre, Spencer P. Jones a dalšími. Jeho hudba je směsí pouštního blues, garážového rock & rollu, outlaw country a psychedelie a mezi svými vzory jmenuje Iggyho Popa, Rowlanda S. Howarda, Einstürzende Neubauten, The Bad Seeds, Stanforda Clarkea, W. H. Audena, Arthura Rimbauda, PJ Harvey, Sylvii Plath, Patti Smith, Henryho Millera, Townese Van Zandta, Dostojevského, Lightnin‘ Hopkinse, Johna Lee Hookera a Boba Dylana.

V roce 2018 vydal se svou bývalou kapelou The Narodniks album Death of a Gringo u francouzského vydavatelství Beast Records. Po vydání tohoto alba se kapela vydala na evropské turné, během kterého odehrála více než 40 koncertů po celém kontinentu, včetně tří vystoupení na legendárním festivalu Binic Blues ve Francii. Během pobytu v České republice nahrávali ve studiu SONO Rec. s Milanem Cimfe. Z této spolupráce, částečně na dálku, vzniklo v roce 2019 prorocké album Los Diablos, zatímco mezitím doma v Austrálii natočil s Hannah Jane akustické album Junk In The Valley.

V červenci 2019 v melbournském Cactus Room vzdal Rhyece O’Neill hold australské kultovní filmové klasice Wake in Fright. Se svou kapelou provedl živý originální soundtrack, který šokoval a nadchl vyprodaný sál. Gotická bluesová kytara, hybná basa a psychotické boogie bicí vytvořily ohromující doprovod pro dialogy a téma filmu.

Zkraje roku 2021 prožil ve snu vizi, sbalil si věci do auta a ještě té noci vyrazil pryč z Victorie, která již byla uzavřena uprostřed pandemie. Téměř třičtvrtě roku roku potom cestoval a žil v lesích a buši východního pobřeží Austrálie, od svého rodného South Gippslandu až po větrné pobřeží Cooktownu v dalekém severním Queenslandu. Po návratu se usadil v Brisbane, kde založil novou kapelu, protože jeho původní spoluhráči uvízli v Melbourne.

V lednu 2022 vydal EP Road To Damascus (Journey to Bunya), další album bude následovat ještě tento rok. Současně plánuje přesídlit do Evropy, do Čech, takže od června 2022 bude kdykoli dostupný pro koncerty v ČR a Evropě.

PRESS

“Think Nick Cave & The Bad Seeds meets the old school sounds of The Veils meets Mark Lanegan… Filled with tension and drunken swagger with a deliciously complementing haunting violin: Australian singer songwriter Rhyece O’Neill impresses us with „The Fire in You.“ Gobsmag.nl 

„Ubermensch Blues“ grabs you first time and you’ll be returning over and over. It’s a sound investment, if not essential. i94bar.com

Christmas, Jesus, and modern visions of hell: we chat with Rhyece O’Neill, Happy Mag


[/trim]
[trim length="250"]

Pionýři Irish-folk-punku Greenland Whalefishers z norského Bergenu se objevili na scéně v roce 1994, dlouho předtím, než kdokoli slyšel o kapelách Flogging Molly nebo Dropkick Murphys. Se svou směskou britského punku a lidové „keltské“ hudby se rychle stali jednou z nejoceňovanějších post-Pogues kapel.

Dvě dekády koncertování po celém světě, našlapané živé koncerty, devět vydaných alb, štos singlů a EP, nespočetné množství split nahrávek, vlastní filmový dokument a hudební příspěvek k filmu “Boondock Saints – All Saints Day”, to vše dělá z těchto undergroundových folk-punkerů jednu z nejpřesvědčivějších kapel keltského rocku.

“Greenland Whalefishers picked up where the Pogues left off and are consistently setting the standard for Paddy Punk with every release.” – John Bowles –paddyrock.com (Chicago, USA)

Jako součást oslav 20. výročí existence kapely v roce 2014, Greenland Whalefishers natočili a na DVD vydali dokumentární film „20 Years of Waiting“, zachycující celou historii kapely. Film získal skvělé recenze a ohlasy:

“all was answered and more by this amazing Rockumentary celebrating 20 years of one of the greatest Paddy Punk bands in the world ever.” paddyrock.com ( New York, USA )

V roce 2015 kapela vydala své zatím poslední album „The Thirsty Cave“, které získalo nadšené recenze po celém světě jako pravděpodobně zatím jejich nejlepší deska a ocenění Album roku 2015 od prestižního německého celtic-rock fanzinu a rádia Celtic-Rock.de.

Během své více než 20ti leté existence hráli Greenland Whalefishers na festivalech a po klubech ve Skandinávii, USA, Japonsku, Anglii, Německu, Irsku, Itálii, Skotsku, Polsku, České republice, Belgii, Holandsku aj. a na pódiu se potkali se svými kolegy a přáteli jako Shane MacGowan, Dropkick Murphys, Dubliners nebo The Real McKenzies. A jejich koncerty, stále plné energie a radosti z hraní nenapovídají, že by s tím chtěli přestat. Je to jejich tvrdá práce a neunavné koncertování, které jim přineslo nadšené ohlasy kritiků i fanoušků po celém světě spolu s oceněním „jedna z nejlepších Irish-folk-punk (Paddy punk) kapel, které můžete vidět naživo“.


[/trim]
[trim length="250"]

Bylo nebylo, před dávnými lety (2003), v pochybném koutě světa a zemi zvané Bosna a Hercegovina se parta kamarádů rozhodla založit kapelu. Nebyla to ale obyčejná kapela, protože oni ji rozhodně nezakládali za obyčejných okolností. Pravda, vedle místních balkánských ingrediencí se v jejich hudbě objevily i globální vlivy celého světa: ska, punk, reggae, dub, elektronika, hip-hop. Ale nefungoval tam žádný hudební byznys, nebyly téměř žádné koncerty, žádný prostor pro kulturní ani politické vyjádření mladých lidí. Ve skutečnosti se celý region zmítal v hluboké morální krizi a poválečné ekonomické stagnaci. Z tohoto marasmu se zrodili DUBIOZA KOLEKTIV. Nikoli ovšem potichu, ale kopali kolem sebe a křičeli, vynášeli na světlo tabuizovaná a přehlížená témata a důrazně si vynutili pozornost. Tak vznikl fenomén, který od té doby oslovil statisíce lidí na celém světě a dodnes neztratil ani píď ze své síly a údernosti.

První eponymní album „Dubioza Kolektiv“ z roku 2004 prolomilo svým entuziasmem poválečnou bosenskou letargii, druhé CD „Dubnamite“ už pověst kapely přeneslo přes hranice domoviny. V roce 2008 album „Firma Illegal“, tvrdě se vymezující proti nacionalistickému establishmentu, oslovilo už celý Balkán, podobně jako tvrdý střet s ultrakapitalistickým showbyznysem na albu „5 do 12“, které Dubioza Kolektiv dali k volnému stažení na svoji stránku dubioza.org. Zhruba v tomto čase si stále populárnější balkánské party všiml Bill Gould z Faith No More, na jehož labelu Koolarrow records vyšlo páté album „Wild Wild East“, které Dubioza Kolektiv definitivně usadilo na mezinárodní scénu. Následovala další alba „Apsurdistan“ a „Pjesmice za djecu i odrasle“ v rodné bosenštině a anglicky zpívané „Happy Machine“ a veleúspěšné singly „Kažu“, „Free.mp3“ a „No Escape (from Balkan)“. Na těchto nahrávkách se spolupodílela taková jména, jako Manu ChaoBenji Webbze Skindred, katalánští La Pegatina, pundžábský zpěvák BEE2, makedonský trumpetista Džambo Agušev a další. Zatím posledními zářezy je album #fakenews, se znovu hostujícím Manu Chao, Earl Sixteenem z Dreadzone, Soviet Suprem nebo mexickými Los de Abajo (vyšlo v lednu 2020) a další v bosenštině nazpívané album „Agrikultura“ (2022).

Desítky miliónů shlédnutí na sítích, sólo koncerty v desetitisícových balkánských arénách v Záhřebu, Bělehradě, Lublani, Pule, Rijece, Splitu, Sarajevu nebo Sofii, vyprodané koncerty v USA, Kanadě a napříč Evropou, od Londýna, Dublinu či Osla přes Amsterdam, Berlín, Prahu, Budapešť, Vídeň až po Madrid. Také úspěšné sety na velkých festivalech, včetně Glastonbury, Roskilde, Lollapalooza, Boomtown Fair, Sziget a mnoha dalších. Rekord v návštěvnosti na Fusion Stage Exit festivalu a vystoupení před půlmiliónem fanoušků na Pol’and’Rock festivalu, kteří jim v roce 2018 v hlasování publika přiřkli cenu Złoty Bączek za nejlepší zahraniční koncertní set. Jejich koncertní aktivita bere dech, ročně odehrají zruba 100 koncertů. To je stručná bilance kapely za posledních pár let.

Dubioza Kolektiv se během let stali největší balkánskou a pravděpodobně i východoevropskou kapelou současnosti. Důvody jejich oblíbenosti jsou nasnadě: jak ukazuje historie kapely, tihle hoši se nezastaví, dokud nedosáhnou svého. Pokud hledáte mačistické siláky, motivované penězi a vlastním egem, tak ty tady nenajdete. Dubioza Kolektiv nejsou žádné nablýskané MTV gansta-rap hvězdy, hrající si na drsné hochy a placené z reklam na poslední módu. Zato můžete čekat kapelu, jejíž život a hudbu formovaly válečné zkušenosti, které ale dokázala přetavit do pozitivního poselství, z něhož na vás dýchne závan čerstvého vzduchu. Kapelu, která zní jako žádná jiná na současné scéně. A pokud jste otevření novým zkušenostem, jejich přístup k životu může změnit i ten váš.

DISKOGRAFIE

2004    Dubioza kolektiv / Gramofon Rec.
2004    EP Open Wide / Gramofon Rec.
2006    Dubnamite / Gramofon Rec.
2007    Unpopular Singles / Gramofon Rec.
2008    Firma Ilegal / EKIPA / Menart / PGPRTS
2010    5 do12 / Menart
2011    Wild Wild East / Koolarrow Rec.
2013    Apsurdistan / Password Prod.
2015    Happy Machine EP / Password Prod.
2016    Happy Machine / Koolarrow Rec.
2017    Pjesmice za djecu i odrasle
2020   #fakenews / Menart
2022    Agrikultura

 

PRESS

Dubioza kolektiv: stále stejné zprávy (FullMoon Magazine #64, 08/2016)


[/trim]