[trim length="250"]

Jazz bez dýchavičnosti, rock bez klapek na očích a avantgarda bez domýšlivosti. V belgické kapele Dans Dans se propojují talenty tří z nejlepších hudebníků celého Beneluxu na vrcholu jejich kariéry!

Dans Dans je jedinečný hudební kolektiv, který tvoří kytarista a zpěvák Bert Dockx, frontman uznávaných Flying Horseman, vystupující také se svým sólovým programem, Frederic Jacques, basista kapely nedávno zemřelého ikonického Marka Lanegana a sám impozantní písničkář a zpěvák, tvořící pod monikerem Lyenn a vynikající perkusista a multiinstrumentalista Steven Cassiers, který spolupracoval s lidmi jako Dez Mona či i u nás dobře známou kapelou DAAU.

Když v roce 2012 vydali vlastním nákladem a ve vlastní produkci první eponymní album, byli Dans Dans již řadu let stálicí v okruhu vyhlášených vlámských jazzových klubů a kaváren. Album zaznamenalo obrovský úspěch v undergroundové komunitě, bylo okamžitě vyprodáno a brzy se z něj stala kultovní klasika. Výrazná, originální a intuitivní kombinace hudebních stylů a neotřelý způsob, jakým Dans Dans umí přetavit skladby jiných autorů (od jazzových standartů po písně Nicka Drakea) i nespoutaná intenzita jejich nápaditých živých vystoupení, okamžitě upoutaly pozornost náročných hudebních fandů, novinářů a promotérů. Dans Dans dokázali svojí originalitou a strhujícími koncerty jako první propojit do té doby ne příliš nekompatibilní světy belgické jazzové scény a fanoušků popu, rocku a elektroniky.

Nadšeně přijatá vystoupení na festivalech jako Cactus, North Sea Jazz a Pukkelpop, Gent Jazz, Ljubljana Jazz a Jazz Middelheim, stejně jako další studiová i živá alba, potvrdila pověst Dans Dans jako jedné z nejzajímavějších současných belgických kapel. V posledních letech skupina cestuje po celé Evropě a sbírá nadšené reakce i za belgickými hranicemi.

V dubnu 2021 vyšlo jejich páté album Zinc, na kterém renomovaná producentka Christine Verschorren (Philippe Catherine, Ivan Paduart) vyzdvihuje jejich fascinující souhru, úžasnou plynulost, jemné vazby i hluboké vrstvení. Hudební styly a vlivy se organicky mísí a sublimují do toho, co lze nazvat výhradně a pouze Dans Dans music. „Tohle není fusion ani rock, jazz nebo ambient,” říká za kapelu Bert Dockx a dodává: “Je to zvuk hledajícího citlivého člověka, nadčasového tajemného snu, jeho podstaty, srdce a duše.”

Garážový jazz, psychedelické blues, noirový soundtrack nebo vesmírný rock’n’roll: na Dans Dans se hodí spousta nálepek a všechny jsou do určité míry použitelné, stačí si vybrat.

Bert Dockx: kytary, kazetový magnetofon
Fred Lyenn Jacques: baskytara, baritonová kytara, synth
Steven Cassiers: bicí, perkuse, synth


[/trim]
[trim length="250"]

Termín „terra profonda“ pochází z italštiny a označuje hlubokou, úrodnou půdu. Vincenzo Lo Buglio je zpěvák a písničkář, pocházející ze sicilského Palerma. Jeho vizionářské texty, bluesová zkušenost a nepřeslechnutelný hlas a lá Tom Waits, mají zásadní na podíl hudbě maďarské skupiny Terra Profonda, která se vyznačuje pozemským a zemitým zvukem, inspirovaným blues, americkou „roots music“, jazzem a východoevropskou lidovou hudbou. Její ozvěny má v kapele na svědomí tradiční lidový muzikant Krisztián Kiss, jazzový a současný feeling potom obstarává basista a saxofonista Mátyás Szabó. Saxofon a irské bouzouki, moldavský koboz a bezpražcová basa dozrávají v jejich hudbě do jednoho organického a originálního zvuku.

Terra Profonda je kapela pro ty, které v ZOO zajímají spíše netopýři než lvi. Mezi jejich písněmi objevíme koketování niterného rhythm & blues s avantgardou, stejně jako nádherné balady, pohřbívající mučivé romance. Jejich smyslné, vášnivé a dramatické skladby rozbíjejí konvenční postupy populární hudby, intenzivní přítomnost silského frontmana, šamanská síla a zároveň křehkost jejich hudby dokáží udělat z každého jejich koncertu rituál. Kompoziční metoda kapely evokuje setkání Ali Farky Tourého s Tomem Waitsem, nebo členů Muzsikás a Wovenhand, rozplývajících se při sklence vína nad hudbou Townese Van Zandta. Teplý, chraplavý baryton Vinceza Lo Buglio vypráví příběhy o zamilovaných námořnících, vyděšených koních, zjizvených a zběsilých pocestných, mizejících nenávratně v temné noci a vy víte, že mu můžete věřit.

Svůj eponymní debut „Terra Profonda“ nahrála kapela ve staré stodole v Německu. Všechny nástroje byly snímány overhead mikrofony, aby zachytily co nejpřirozenější a nejživější zvuk. Jejich druhé album „For the Sake of the Mountains“ vyšlo v roce 2019. Nahráli jej opět živě, tentokrát v kapli na maďarském venkově.

PRESS

Terra Profonda: Přestaneme se snažit… a máme novou píseň! Rozhovor, Radio Proglas

[/trim]
[trim length="250"]

Klavírista, kapelník a skladatel Omer Klein je považován za jednoho z nejlepších muzikantů, které dal světu Izrael v posledních dvou dekádách. Jeho originální kompoziční i interpretační mistrovství je podle New York Times vzrušující hudbou bez hranic. Žurnalisté píší v souvislosti s Kleinem zcela po právu také o světové hvězdě nebo o muži, který díky své rychlosti, charakteristickému stylu, kultivovanosti a kreativitě patří do nepočetného společenství skutečných mistrů klavíru.

Omer Klein vyrůstal v Izraeli, ale krátce po dvacítce odešel do USA, kde se záhy stal respektovaným členem bostonské i newyorské jazzové komunity. Studoval u nositele Grammy Danila Pereze, hrál v klubu Blue Note, Carnegie Hall i Lincolnově centru. Spolupracoval mimo jiné s Johnem Zornem, Markem Feldmanem, Avishaiem Cohenem nebo Donny McCaslinem. Velkým průnikem do širšího povědomí bylo jeho album „Fearless Friday” z roku 2015, které je současně prvním s Omer Klein Triem, které spolu s ním tvoří další izraelští hudebníci, kontrabasista Haggai Cohen Milo a bubeník Amir Bresler. Omer Klein v současné době žije v Německu a patří do elitního společenství Steinway Artists.

V září 2021 vychází “Personal Belongings”, již třetí album u značky Warner Music. Deska je suitou navzájem propojených sólových skladeb a nahrávek celého tria a zároveň představuje prozatím nejosobnější album Omera Kleina. Naživo, na koncertě, trio hraje výběr skladeb jak z poslední, tak z předchozích desek a k tomu nějaké překvapení navíc.


[/trim]
[trim length="250"]

Jsou lidé, kteří se jako světoobčané už narodí. Takový je i brazilský hudebník a skladatel Luiz
Murá
. Pochází z Rio de Janeira, ale má brazilsko-japonsko-portugalsko-italské předky a při výběru
svých spoluhráčů se rozhodně neomezuje geografickými nebo národnostními hranicemi. Z Brazílie
se vydal do světa hledat novou hudbu a inspiraci a na své cestě potkal spoustu muzikantů a umělců
se stejnou cikánsko-cestovatelskou duší jako on sám. Na základě takových setkání vznikla i skupina
MiraMundo.

Stalo se to v Barceloně, středomořském městě uprostřed této planety, kde objevil to pravé místo,
které mu umožnilo rozvinout hudební odkaz, který si přivezl. Gimbristé z Maroka, italští pěvci,
flamenkoví tanečníci, brazilští sambisté, hráči na djembe ze Senegalu, ruští bajanisté, mexičtí
mariachi a rumunští cikáni, ti všichni hráli tu stejnou píseň, ale vždy s novým zvukem a novou
příchutí. Neexistovaly zde žádné hranice, jen hudební jednota.

Během té doby potkal spoluhráče, kteří s ním tvoří MiraMundo: houslista Agostino Aragno z Itálie,
zpěvačka Desirée Garcia Miras ze Španělska, basista a multiinstrumentalista Ernesto Vargas z Mexika a nyní také bubenice Gloria Maurel ze Španělska. Každý z nich pochází z jiné země a každý z nich přidal ke zvuku kapely své kulturní dědictví a také svou vášeň pro muzicírování, cestování a spolupráci s umělci z celého světa.

Misí MiraMundo je sdílet své písně posluchačům po celém světě, od těch nejintimnějších vokálních
harmonií až po ty nejdivočejší večírkové popěvky. Zároveň svými vlastními příběhy zvou
posluchače na kouzelnou cestu světem. MiraMundo zní jako soundtrack k cestování.

[/trim]
[trim length="250"]

Občas vám někdo (třeba Earth Music 🙂 ) delší dobu nebo opakovaně nabízí kapelu/umělce, říkáte si, jo, to je docela dobré, ale chybí tomu koncovka a kapela u vás ještě pořád nehrála. A potom ji konečně uvidíte naživo a nechápete, proč jste s tím tak dlouho váhali. Jedním z takových případů jsou MiraMundo z Barcelony. Krásná, lehounká, prosluněná hudba a stejně takoví muzikanti, lidé, s kterými máte pocit, jako byste se znali odjakživa.

MiraMundo jsou novým přírůstkem do naší agenturní rodiny a než zprovozníme jejich profil tady na našem webu, můžete se podívat na jejich 3 nové videa z nedávno vydaného alba. A pokud věříte mému dobrému hudebnímu nosu, tak nečekat a rovnou si je zabookovat.

MiraMundo – Slitter
MiraMundo – Alma de papel
MiraMundo – Angeli de la notte

[/trim]
[trim length="250"]

PREßBURGER KLEZMER BAND 2017: Klezmer dance party!

Preßburger Klezmer Band přináší v roce 2017 taneční smršť, program ušitý na míru speciálně pro hudobní festivaly. Program, který zvedá obecenstvo na nohy a vyzývá k tanci. Směs klezmerových tradicionálů, jidiš písní, balkánského temperamentu a folklóru střední Evropy, to vše s nádechem jazzu a virtuózními improvizacemi. Nenechejte se dvakrát prosit a tancujte, užívejte a nechejte se vést temperamentní hudbou. Nic jiného se totiž při tomto programu ani dělat nedá!

Vedle „Klezmer dance party“ ale Preßburger Klezmer Band vystupují i s dalšími programy, jako „Klezmer meets Balkan“, „Večer zábavy na židovské téma“, „Balady“, „Východ“  a další.

O KAPELE

Jedinečné bratislavské hudební seskupení Preßburger Klezmer Band si od svého založení v roce 1995 získalo množství příznivců. Tato první slovenská formace, inspirující se emotivní a taneční hudbou původem ze střední a východní Evropy, známou jako klezmer, je zároveň jednou z nejoceňovanějších skupin svého zaměření v Evropě. Její energický hudobní kokteil je podmanivě namíchaný ze židovské, balkánské a orientální hudby, stejně jako ze slovenského a romského folklóru, to všechno s originální esencí současných moderních stylů jako jazz, rock, reggae a latina. Preßburger Klezmer Band patří mezi přední představitele evropské scény world music.

Skupina od svého vzniku absolvovala množství rozmanitých vysoupení nejen na Slovensku a v České republice, ale i v Evropě a zámoří, počínajíc multižánrovými hudebními festivaly, přes koncerty v klasických hudebních sálech a synagogách, až po zábavy na plesech, oslavách a firemních akcích. Vystoupení kapely přinášejí podmanivou interpretaci známých i unikátních písní především v jazyku jidiš, ale i ve slovenštině, angličtině a balkánských jazycích a vyzařují strhující emotivnost i nakažlivý taneční náboj klezmeru. Preßburger Klezmer Band má na kontě sedm alb a množství úspěšných spoluprací na filmových, divadelních a jiných projektech. Předposlední album „Tants mit mir“, na kterém mj. hostuje jeden z nejlepších klezmerových klarinetistů Merlin Shepherd, získalo cenu Radio_Head Award 2012 v kategorii World Music/Folk.

Sestava:

Marta Potančoková / Ivana Ecetová – sólový zpěv
Snežana Jović-Werner (Srbsko) – akordeón, sólový zpěv
Andrej Werner – housle, vokály
Miro Lago – klarinet, vokály
Valér Miko – klavír, syntetizátor, vokály
Samo Alexander – kontrabas, sólový spev
Jano Oriško – bicí, perkuse

Stálí hosté:
Karine Sarkisjan (Arménie) – sólový zpěv
Linda Luptáková – lektorka klezmerových tanců


[/trim]
[trim length="250"]

Sergent = četař, seržant,  Pépère = 1) obtloustlý, kulatý, 2) pěkný, pořádný, 3) poklidný, pohodlný, fajn,

Sergent Pépère to je neodolatelná směsice jazzové, cirkusové, balkánské a filmové hudby s příchutí ska, latiny a francouzského šansonu. Sergent Pépère je synonymem pro vynikající instrumentální výkony, dokonalou sehranost a živelnou radost z hraní, to vše podáváno s virtuózní lehkostí a mistrovským nadhledem, jen jakoby mimochodem… Sergent Pépère musíte ale především vidět – jejich hudba funguje především v dokonalém spojení s jejich vizuální show, cirkusovými kostýmy a pantomimickými gagy – obecenstvo zapomíná na čas a rádo se nechává přenést na bulváry Paříže, do cirkusu, na istanbulské tržiště, na balkánskou svatbu, do přístavního baru Buenos Aires, na karneval v New Orleans a také do němých filmových grotesek Charliho Chaplina. Sergent Pépère je kapela, která dokáže zasáhnout a rozesmát jazzmany, rockery, technaře i folkaře, od dětí až k dědkům, protože mluví o tom, co máme vevnitř všichni společné.

Sergent Pépère, kteří jsou často přirovnáváni k balkánským, ale i neworleánským dechovým kapelám, mají za sebou bohaté koncertní zkušenosti z hraní na festivalech po celé Evropě a především jako mobilní pouliční divadelně-hudební ansámbl. Svědčí jim úzký kontakt s publikem, jejich klubová nebo pouliční vystoupení mají nezapomenutelnou atmosféru tím, jak publikum bývá vtaženo do děje.

Pocházejí z bretaňského Rennes a vznikli na základech pouličního divadla Arpion Celeste. V ČR zdomácněli v letech 2002 – 2009, kdy tady absolvovali desítky koncertů a získali si početný zástup nadšených obdivovatelů. Objevili se např. na Colours of Ostrava, Letní Letná, Noc s Andělem, Prázdniny v Telči, Letní filmová škola, Kolínský Mimoriál, Folkové prázdniny v Náměšti, Svatováclavské slavnosti v Českém Krumlově a Břeclavi, v pražském Paláci Akropolis a mnoha dalších festivalových, klubových i pouličních vystoupeních.

Recenze – Ohlasy

„… To všechno ovšem bylo naprosté nijaké nic proti úderníkům z Francie, kteří pod názvem Sergent Pépère téměř vyhodili nádvoří do vzduchu… Kostýmy, hravost, blbnutí na pódiu i pod ním, schopnost dělat si legraci ze sebe sama, hra na tubu na didgeridoo způsob a kvalitní muzika, toliko pár indicií pro neznalce.“
David Věžník, Folkové Prázdniny, Musicserver.cz

„Kolín – Litry potu tekly ve čtvrtek večer nejen z mnoha desítek diváků, ale i francouzské kapely Sergent Pépère, která příchozí bavila v sále štítarské hospody La France.“
(hej) Kolínský deník – 24.6.2006

„…francouzskému Sergentovi jsem se smál jako debil. Módní přehlídce metrosexuálù, největšímu bluesovému zpěvákovi naší doby, magické akci mistra Nestora, perkusistovi, který „hovoří plynně česky“ i celému spolku najednou. Připadal jsem si jako v Bohnicích a cítil jsem se naprosto skvěle.“
Milan Zeibert, Plátek – Folkové Prázdniny, Náměšť nad Oslavou

„…Bylo radostí sledovat, co všechno jsou Francouzi (komedianti jedni) schopní učinit, aby publiku udělali potěšení. Stoprocentní přesvědčivost a nasazení. Absolutní vrchol festivalu!“
Vladimír Sládek, Ostrovní Mimoriál se všudepřítomnými ufony, Kolin.cz

„…kapela předvedla opravdu velmi propracovanou show s prvky všeho možného i nemožného a rozesmála alespoň na chvíli úplně každého.“
www.kulturniakce.cz, koncert S.P. v Paláci Akropolis


[/trim]
[trim length="250"]

„Listening to Mina Agossi is like riding a motorbike through Paris, thrilling, beautiful and very bumpy. Don’t expect to come out alive.“  Jamie Cullum

„She’s a diva…“   Ahmad Jamal

„Princess of Afro-futurism“   L’Humanité

„La Björk du jazz“   le Journal Paris

„Jazz revolucionario“ El Correo de Zamora

„One of the most exceptionnal French jazz singers“ Paris Capitale

Mina Agossi se narodila ve Francii bretaňsko-západoafrickým rodičům. Od dětství ji přitahovalo divadlo a po matce zdědila vášeň pro cestování, což ji vedlo ke studiu divadla v několika zemích včetně Francie, Nigérie a Maroka.

Její hudební kariéru lze nazvat jakkoli, jen ne „klasickou“. Ke zpívání se dostala náhodou v roce 1992, na žádost svého přítele – saxofonisty, aby pro něj zazpívala blues. Tato zkušenost naprosto změnila její život. Hned následující rok získala své první profesionální angažmá a se Swing & New Orleans Jazz Band koncertovala ve Francii a Irsku. V roce 1995 vydala své první album „Voice & Bass”, které natočila pouze s doprovodem kontrabasu, což předznamenalo vznik jejího osobitého stejnojmenného stylu a také se již zde objevují její úpravy známých skladeb jiných umělců (Manic Depression od Jimiho Hendrixe). Toto album získalo cenu “Young Self-Produced Talents” francouzské organizace FNAC, díky čemuž mohla zdokonalit své umění studiem zpěvu u Sheely Jordan v Bostonu a poté ve Francii u Jeanne Lee. To pomohlo Mině pěvecky dospět a umožnilo jí dovést svůj hlas k originálnímu projevu, který je pro ni tak charakteristický.

V roce 2001 se přestěhovala do Paříže, kde natočila své druhé album „Alkemi“, které produkoval bubeník Philippe Combelle. Album získalo výborné kritiky v časopisech jako Diapason (5 hvězdiček) nebo Jazz Magazine. Po vydání tohoto alba Mina sestavila svoji vlastní kapelu s kontrabasistou Alexandrem Hielem a bubeníkem Bertrandem Perrinem a s novým reperotárem, složeným z vlastních skladeb i přepracovaných standardů začala pravidelně koncertovat v Evropě i v USA. Vedle toho vystupuje pravidelně i s dalšími umělci, jako Archie Shepp, Adam Pieronscyk, Spirit of Life Ensemble, Mukta a dalšími. Se svým novým triem natočila ještě v roce 2001 další album – „E-Zpass to Brooklyn“, kde dále rozvinula všechny rejstříky svého hlasu. Spolu s imitacemi freejazzových saxofonových sól a scratchingem do mikrofonu zde míchá spoustu hudebních stylů, od hiphopu přes worldmusic a jazz až k blues a rocku. Poté následovalo další album „Carrousel“.

V roce 2004 Mina Agossi přestoupila k známému britskému labelu Candid Records a její vystoupení v rámci Candid Jazz Week v Londýně zaznamenalo obrovský ohlas. V květnu 2005, stále se stejným triem, vyšlo její první album u Candid, s názvem „Zaboom!“. Ještě předtím ale byla Mina oceněna jako „The Best Newcomer“ v „The Adami Award“ ve Francii. Díky tomu byla pozvána na Vienne Jazz Festival 2005, kde vystoupila před legendárním Oscarem Petersonem. Dalším úspěchem bylo její provedení opery Kráska a zvíře pro Lyon Opera, které také sama napsala. V lednu 2006 vychází album „Zaboom!“ v USA.

V březnu 2006 vyšlo její druhé album pro Candid Records – „Well You Needn’t“. Vedle Alexe Hieleho na kontrabas se zde u bicích objevuje Ichiro Onoe a také více Mininých vlastních skladeb. Mina Agossi v té době vystupuje na mnoha festivalech nejen v Evropě, ale také v USA, Asii a Africe. Další album – „Who Wants Love?“ bylo natočeno v roce 2007 živě v New Yorku. Legendární Ahmad Jamal se stává jejím manažerem pro USA.

Album “Simple things?“ vyšlo v roce 2008 a vedle vlastních skladeb obsahuje např. úpravy slavných skladeb „1983 (A Merman I Should Turn to Be)“ od Jimiho Hendrixe a „Money“ od Pink Floyd. Jako hosté se zde objevují vynikající Manolo Badrena na perkuse, rapper Racos a Fred Dupont na Minimoog. Mina Agossi absolvuje US turné a vystupuje mj. na Blue Note Festivalu v New Yorku jako jeden z headlinerů.

V roce 2009 podepsala Mina Agossi smlouvu s prestižním francouzským labelem Naïve a její další album vyšlo v březnu 2010 pod názvem „Just like a lady“. Oproti předchozímu albu zde více rozvíjí práci se zvukem, výrazně se zde prosadil vynikající kytarista Phil Reptil.

V březnu 2012 vyšlo další album s Philem Reptilem s názvem „Red Eyes“. Celé album se nese na vlně blues a jako host se zde opět objevuje Archie Shepp.

Na zatím posledním albu „Fresh“ (září 2014) Mina Agossi bilancuje svou 20ti letou kariéru, je zde několik přepracovaných skladeb z prvních desek, zvukově ale pokračuje v kursu nastoupeném předešlým albem Red Eyes.


[/trim]
[trim length="250"]

V říjnu se na několika koncertech v ČR zastaví skotská kapela/orchestr FAT-SUIT. Kapela je složena z nejlepších muzikantů nejmladší skotské generace všech možných žánrů, od jazzu přes house, rock, hard bop, až k funku a folku, sklízející nadšené ohlasy od svých vrstevníků, ale také matadorů hudebního byznysu (Edinburgh Jazz and Blues Festival, London Jazz Festival). Jejich druhé album „Jugaad“ získalo skvělé hodnocení v britských i mezinárodních médiích (BBC, Radio 6 Netherland, Jazz FM aj.) a z Fat Suit udělalo hvězdu na cestě vzhůru.

Koncerty v ČR:
12/10 – Žatec, Divadlo
13/10 – Olomouc, Jazz Tibet Club
15/10 – Vsetín, Jazzový festival
21/10 – Praha, Jazz Dock

[/trim]