[trim length="250"]

Termín „terra profonda“ pochází z italštiny a označuje hlubokou, úrodnou půdu. Vincenzo Lo Buglio je zpěvák a písničkář, pocházející ze sicilského Palerma. Jeho vizionářské texty, bluesová zkušenost a nepřeslechnutelný hlas a lá Tom Waits, mají zásadní na podíl hudbě maďarské skupiny Terra Profonda, která se vyznačuje pozemským a zemitým zvukem, inspirovaným blues, americkou „roots music“, jazzem a východoevropskou lidovou hudbou. Její ozvěny má v kapele na svědomí tradiční lidový muzikant Krisztián Kiss, jazzový a současný feeling potom obstarává basista a saxofonista Mátyás Szabó. Saxofon a irské bouzouki, moldavský koboz a bezpražcová basa dozrávají v jejich hudbě do jednoho organického a originálního zvuku.

Terra Profonda je kapela pro ty, které v ZOO zajímají spíše netopýři než lvi. Mezi jejich písněmi objevíme koketování niterného rhythm & blues s avantgardou, stejně jako nádherné balady, pohřbívající mučivé romance. Jejich smyslné, vášnivé a dramatické skladby rozbíjejí konvenční postupy populární hudby, intenzivní přítomnost silského frontmana, šamanská síla a zároveň křehkost jejich hudby dokáží udělat z každého jejich koncertu rituál. Kompoziční metoda kapely evokuje setkání Ali Farky Tourého s Tomem Waitsem, nebo členů Muzsikás a Wovenhand, rozplývajících se při sklence vína nad hudbou Townese Van Zandta. Teplý, chraplavý baryton Vinceza Lo Buglio vypráví příběhy o zamilovaných námořnících, vyděšených koních, zjizvených a zběsilých pocestných, mizejících nenávratně v temné noci a vy víte, že mu můžete věřit.

Svůj eponymní debut „Terra Profonda“ nahrála kapela ve staré stodole v Německu. Všechny nástroje byly snímány overhead mikrofony, aby zachytily co nejpřirozenější a nejživější zvuk. Jejich druhé album „For the Sake of the Mountains“ vyšlo v roce 2019. Nahráli jej opět živě, tentokrát v kapli na maďarském venkově.

PRESS

Terra Profonda: Přestaneme se snažit… a máme novou píseň! Rozhovor, Radio Proglas

[/trim]
[trim length="250"]

„Listening to Mina Agossi is like riding a motorbike through Paris, thrilling, beautiful and very bumpy. Don’t expect to come out alive.“  Jamie Cullum

„She’s a diva…“   Ahmad Jamal

„Princess of Afro-futurism“   L’Humanité

„La Björk du jazz“   le Journal Paris

„Jazz revolucionario“ El Correo de Zamora

„One of the most exceptionnal French jazz singers“ Paris Capitale

Mina Agossi se narodila ve Francii bretaňsko-západoafrickým rodičům. Od dětství ji přitahovalo divadlo a po matce zdědila vášeň pro cestování, což ji vedlo ke studiu divadla v několika zemích včetně Francie, Nigérie a Maroka.

Její hudební kariéru lze nazvat jakkoli, jen ne „klasickou“. Ke zpívání se dostala náhodou v roce 1992, na žádost svého přítele – saxofonisty, aby pro něj zazpívala blues. Tato zkušenost naprosto změnila její život. Hned následující rok získala své první profesionální angažmá a se Swing & New Orleans Jazz Band koncertovala ve Francii a Irsku. V roce 1995 vydala své první album „Voice & Bass”, které natočila pouze s doprovodem kontrabasu, což předznamenalo vznik jejího osobitého stejnojmenného stylu a také se již zde objevují její úpravy známých skladeb jiných umělců (Manic Depression od Jimiho Hendrixe). Toto album získalo cenu “Young Self-Produced Talents” francouzské organizace FNAC, díky čemuž mohla zdokonalit své umění studiem zpěvu u Sheely Jordan v Bostonu a poté ve Francii u Jeanne Lee. To pomohlo Mině pěvecky dospět a umožnilo jí dovést svůj hlas k originálnímu projevu, který je pro ni tak charakteristický.

V roce 2001 se přestěhovala do Paříže, kde natočila své druhé album „Alkemi“, které produkoval bubeník Philippe Combelle. Album získalo výborné kritiky v časopisech jako Diapason (5 hvězdiček) nebo Jazz Magazine. Po vydání tohoto alba Mina sestavila svoji vlastní kapelu s kontrabasistou Alexandrem Hielem a bubeníkem Bertrandem Perrinem a s novým reperotárem, složeným z vlastních skladeb i přepracovaných standardů začala pravidelně koncertovat v Evropě i v USA. Vedle toho vystupuje pravidelně i s dalšími umělci, jako Archie Shepp, Adam Pieronscyk, Spirit of Life Ensemble, Mukta a dalšími. Se svým novým triem natočila ještě v roce 2001 další album – „E-Zpass to Brooklyn“, kde dále rozvinula všechny rejstříky svého hlasu. Spolu s imitacemi freejazzových saxofonových sól a scratchingem do mikrofonu zde míchá spoustu hudebních stylů, od hiphopu přes worldmusic a jazz až k blues a rocku. Poté následovalo další album „Carrousel“.

V roce 2004 Mina Agossi přestoupila k známému britskému labelu Candid Records a její vystoupení v rámci Candid Jazz Week v Londýně zaznamenalo obrovský ohlas. V květnu 2005, stále se stejným triem, vyšlo její první album u Candid, s názvem „Zaboom!“. Ještě předtím ale byla Mina oceněna jako „The Best Newcomer“ v „The Adami Award“ ve Francii. Díky tomu byla pozvána na Vienne Jazz Festival 2005, kde vystoupila před legendárním Oscarem Petersonem. Dalším úspěchem bylo její provedení opery Kráska a zvíře pro Lyon Opera, které také sama napsala. V lednu 2006 vychází album „Zaboom!“ v USA.

V březnu 2006 vyšlo její druhé album pro Candid Records – „Well You Needn’t“. Vedle Alexe Hieleho na kontrabas se zde u bicích objevuje Ichiro Onoe a také více Mininých vlastních skladeb. Mina Agossi v té době vystupuje na mnoha festivalech nejen v Evropě, ale také v USA, Asii a Africe. Další album – „Who Wants Love?“ bylo natočeno v roce 2007 živě v New Yorku. Legendární Ahmad Jamal se stává jejím manažerem pro USA.

Album “Simple things?“ vyšlo v roce 2008 a vedle vlastních skladeb obsahuje např. úpravy slavných skladeb „1983 (A Merman I Should Turn to Be)“ od Jimiho Hendrixe a „Money“ od Pink Floyd. Jako hosté se zde objevují vynikající Manolo Badrena na perkuse, rapper Racos a Fred Dupont na Minimoog. Mina Agossi absolvuje US turné a vystupuje mj. na Blue Note Festivalu v New Yorku jako jeden z headlinerů.

V roce 2009 podepsala Mina Agossi smlouvu s prestižním francouzským labelem Naïve a její další album vyšlo v březnu 2010 pod názvem „Just like a lady“. Oproti předchozímu albu zde více rozvíjí práci se zvukem, výrazně se zde prosadil vynikající kytarista Phil Reptil.

V březnu 2012 vyšlo další album s Philem Reptilem s názvem „Red Eyes“. Celé album se nese na vlně blues a jako host se zde opět objevuje Archie Shepp.

Na zatím posledním albu „Fresh“ (září 2014) Mina Agossi bilancuje svou 20ti letou kariéru, je zde několik přepracovaných skladeb z prvních desek, zvukově ale pokračuje v kursu nastoupeném předešlým albem Red Eyes.


[/trim]